Česká pošta vydala známku s nacisty popraveným knězem Josefem Jílkem. Dík za připomenutí této osobnosti však spíše než jí patří novináři Radku Gálisovi, redaktorovi jihočeského Deníku a Katolického týdeníku.
Ten se stal již podruhé autorem projektu takzvané vlastní známky. Poprvé šlo o známku s Emilem Háchou, vydanou 30. listopadu 2018, v den 80. výročí Háchova zvolení prezidentem republiky. Dr. Hácha byl jako jediný z našich prezidentů praktikujícím katolíkem a současně také jako jediný z nich po svém zvolení odmítl, aby byla jeho tvář na známkách a jeho portréty ve školních učebnách (do těch se po 30. listopadu 1938 místo toho vrátily kříže). První známka s ním vyšla až o osmdesát let později zásluhou Radka Gálise a Háchova rodného města Trhové Sviny.
Na vydání vlastní známky s Josefem Jílkem se zase podílely Katovice, městys ve strakonickém okrese, v němž otec Jílek sloužil jako duchovní v letech 1936–1942. Podle informací zveřejněných na internetových stránkách České pošty byla známka s názvem „P. Josef Jílek“ vydána 25. září 2020 a jejími autory jsou akademičtí malíři a grafici Libuše a Kamil Knotkovi.
Ti byli i autory háchovského známkového aršíku z roku 2018, na němž se objevilo také vyobrazení Háchova rodného domu v Trhových Svinech, i dalšího barevného sešitku z června 2019, jenž vedle známek s Háchou obsahoval i známky s trhovosvinenským kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jílkovský sešitek zase vedle portrétu kněze obsahuje i jeho rodný dům ve Výhni na Kaplicku a kostel svatých Filipa a Jakuba v Katovicích.
Podle zprávy publikované 20. října 2020 v jihočeských vydáních Deníku se v tomto katovickém kostele 16. října uskutečnil „křest“ známkového sešitku vydaného na památku někdejšího katovického faráře. Z křesťanského hlediska je nutné vznášet výhrady proti nevhodnému používání slova „křest“, které se objevilo i v názvu této zprávy (křest je svátost, která samozřejmě může být udělena jen člověku, zatímco mluvit o „křtu“ věcí je protimluv a novinářský nešvar). Připomínání jihočeského mučedníka v regionu spojeném s jeho působením je ovšem vhodné a oceněníhodné.
Životní příběh Josefa Jílka (19. 10. 1908 – 20. 4. 1945) přibližují i dvě knihy – hned po válce vydaná Cesta českého kněze pod sekeru od Václava Chalupského a Světlá památka a odkaz patera Josefa Jílka od Františka Hroznaty Janouška, jež vyšla k 100. výročí Jílkova narození. Podle rozhovoru s autorem druhé z nich, publikovaného v příloze Katolického týdeníku č. 13/2009, otec Jílek se svými dvěma spolupracovníky, primářem Karlem Hradeckým a nadporučíkem četnictva Felixem Peřkou, kteří také za okupace položili své životy, vytvořil „strakonickou skupinu ÚVODu, rozsáhlé odbojové organizace napojené na exilovou vládu v Anglii. Tyto tři muže spojovalo přátelství, křesťanské postoje, vlastenectví a odpor k nekřesťanskému a protičeskému nacismu. Pomáhali pronásledovaným odbojářům a parašutistům, ukrývali je, opatřovali falešné doklady, opatřovali potraviny.“
I když gestapo na mnohé z těchto aktivit nepřišlo, zjistilo dost na to, aby mohlo dojít k zatýkání. Mezi svým zatčením a smrtí v brandenburské sekyrárně na samotném konci války prožil Josef Jílek tři roky ve vězení, které zdaleka nebyly jen čekáním na popravu. Podle slov svého životopisce otce Janouška se i zde plně uplatnil jako kněz. Byl nazýván „apoštolem vězňů“ a dokázal přivést k víře a ke smíření s Bohem i mnohé z těch, kteří pak odcházeli na popravu. „Pastorací skrze kriminální zdi“ byly i jeho dopisy matce, jejímž prostřednictvím posílal vzkazy mnoha příbuzným a známým. Jejich leitmotivem byla myšlenka: „Prosím vás, žijte tak, abychom se jednou sešli v království Božím a nikdo nescházel.“
