Dne 7. listopadu 2020 zasáhla obyvatele Velké Británie včetně církevních představitelů smutná zpráva, že ve věku 72 let zemřel ortodoxní rabín Sir Jonathan Sacks, významný teolog, filosof a také politik, který se ve svých vystoupeních Sněmovně lordů mj. zastával pronásledovaných křesťanů na Blízkém východě.
Jonathan Henry Sacks měl prvotřídní vzdělání nejen rabínské, ale i filosofické. Velmi významně přispíval k tématům typu dialogu náboženství a vědy a především mezináboženského dialogu. Za své zásluhy na tomto poli byl oceněn Templetonovou cenou (lidově „Nobelovou cenou za náboženství“) a také povýšen do šlechtického stavu. Byl univerzitním profesorem a autorem řady knih, přičemž výmluvné jsou už i názvy těch z nich, které byly přeloženy do češtiny: Důstojnost v rozdílnosti: Jak se vyhnout střetu civilizací, O svobodě a náboženství a Ne v božím jménu: Jak čelit náboženskému násilí.
V letech 1991–2013 byl vrchním rabínem britského Commonwealthu. Z jeho internetových stránek rabbisacks.org lze vyčíst mnohé o Sacksově přátelství a spolupráci s křesťany v celém tomto období i později. Úsměvná je například jeho vzpomínka na George Careyho, který se stal anglikánským arcibiskupem z Canterbury ve stejné době, kdy Sacks přebíral úřad vrchního rabína. K navázání ekumenické spolupráce i osobního přátelství mezi oběma náboženskými představiteli podle ní došlo při společném shlédnutí fotbalového zápasu londýnského Arsenalu, jehož fanoušky oba byli. Podstatné však je, že rabín Sacks při vzpomínání na své přátelství s arcibiskupem z Canterbury označil za absurdní jak představu, že přátelství s lidmi jiné víry je zradou pravdy vlastního náboženství, tak i relativistický názor, že na rozdílech mezi náboženství nezáleží. Tím, na čem podle něj záleží, je schopnost respektovat odlišnosti a přesto být přáteli. Takovéto přátelství Sackse pojilo i s Careyho nástupcem v úřadě arcibiskupa z Canterbury Rowanem Williamsem.
Dnešní canterburský arcibiskup Justin Welby podle článku o zármutku církevních představitelů nad smrtí Jonathana Sackse, publikovaného 8. listopadu 2020 v internetových novinách Premier Christian News, o Sacksovi řekl: „Hluboce se angažoval v mezilidských vztazích a když jste se s ním setkali, nemohli jste nevnímat jeho radost ze života, jeho smysl pro humor, jeho laskavost a jeho touhu poznat, pochopit a ocenit druhé. Jeho vůdčí role byla umožněna touto vzácnou kombinací – opravdovou hloubkou a současně hlubokou angažovaností ve vztazích s druhými.“
Sacksovi připadla také významná role v židovsko-katolickém dialogu, na niž po jeho smrti na stránkách westminsterské diecéze vzpomínal kardinál Vincent Nichols, který předsedá konferenci katolických biskupů Anglie a Walesu. Kardinál vyjádřil zármutek nad tím, že „ztratil přítele“, a současně s radostí připomněl Sacksovu roli při návštěvě papeže Benedikta XVI. v Británii z roku 2010. Sacks při ní podle Nicholse vyjádřil přirozené spojenectví mezi židy a křesťany v sekularizované společnosti, které společně nabízíme společenství jako protiklad individualismu, věci spojené s hodnotou a ne cenou jako protiklad konzumismu, obdiv a respekt jako protiklad cynismu a víru v posvátnost vztahů jako protiklad krize rodiny.
V následujícím roce 2011 byl Sacks přijat papežem ve Vatikánu a oba duchovní vůdcové při soukromé audienci prodiskutovali otázky spojené s ekonomickou a politickou budoucností Evropy a rolí víry. Ve stejném roce se Jonathan Sacks po boku církevních představitelů zúčastnil zasedání zvláštního výboru Dolní sněmovny, při kterém společně bránili náboženskou svobodu. S takřka prorockým patosem varoval před tím, že dnešní doba,v níž sekularisté všem vnucují svůj model genderové a jiné rovnosti a nediskriminace, může vést k erozi náboženské svobody a k tomu, že lidé budou muset za svobodou podnikat exodus do ciziny. Za vážné ohrožení svobody pokládal například umlčování hlasů kritizujících koncept stejnopohlavního manželství.
V roce 2014 navštívil rabín Sacks Vatikán, kde se setkal s papežem Františkem a vystoupil na kolokviu věnovaném vzájemné komplementaritě muže a ženy. Jeho strhující řeč věnovaná podstatě a smyslu manželství z pohledu Bible i lidské přirozenosti mu ze strany těch, kdo ji v synodní aule poslouchali, přinesla ovace ve stoje. V dané souvislosti je třeba připomenout, že Jonathan Sacks sám žil s manželkou Elaine v manželství, které trvalo více než padesát let. Byl příkladným svědkem hodnot, které židé a křesťané v sekularizovaném světě společně hájí a nabízejí.
