Známá americká konzervativní komentátorka Allie Beth Stuckeyová 16. října na twitteru poznamenala: „Před deseti lety většina lidí ani neznala termín ,transgender‘. Dnes máme prezidentského kandidáta za Demokratickou stranu, který říká, že je v naprostém pořádku, aby osmileté děti (!!) byly transsexuální. Jen pro připomenutí, že tím, kdo se radikalizoval, nejsou konzervativci.“
Její výrok téhož dne citovaly internetové noviny The Christian Post (CP), rozebírající reakce křesťanů na výrok favorita prezidentských voleb Josepha Bidena. Ten 15. října v debatě s voliči ve Filadelfii odpovídal na „otázku“ ženy, která se představila jako hrdá matka osmileté a desetileté dcery, z nichž mladší je „transsexuální“. Biden reagoval slovy, že se postará o odstranění diskriminace transsexuálů, přičemž mj. řekl: „[Je správná] představa, že se osmileté nebo desetileté dítě rozhodne a řekne: ,Chci být transsexuál, to si myslím, že bych chtělo být, hodně by mi to usnadnilo život.‘ Měla by být nulová diskriminace.“
Joe Biden se hlásí ke katolické církvi, aniž by však její učení považoval za závazné pro svou politickou činnost a s ní spojené postoje k potratům či k agendě LGBT. Tato skutečnost by se dala označit za příklad problému, na nějž upozorňuje článek v CP, že se totiž mnozí křesťané ve vztahu k uvedené agendě řídí spíš liberálním než náboženským viděním světa. Poté, co homosexuální lobby ve Spojených státech roku 2015 dosáhla svého hlavního cíle v podobě přijetí soudního rozhodnutí o legalizaci stejnopohlavních manželství na celostátní úrovni, v rámci LGBT aktivismu vystoupilo do popředí poslední písmeno této zkratky, tedy takzvaný transgender.
Tento pojem na rozdíl od adjektiv spojených s prvními třemi písmeny (lesbický, homosexuální, bisexuální) nesouvisí se sexualitou, ale s představou, že mužské či ženské pohlaví není něčím neměnným, ale je člověku jen určeno při narození, zatímco on sám se může, pokud má se svou pohlavní příslušností problém, identifikovat jako transsexuál či transgender muž/žena.
Podle LGBT aktivistů i Josepha Bidena je tato možnost právem, které těmto osobám usnadní život. Křesťanské komentáře uváděné v článku v CP naproti tomu vyjadřují přesvědčení, že člověk byl stvořen jako muž nebo žena a že rodiče svému dítěti s genderově konfliktními pocity neprospějí, pokud mu budou ve shodě s tělo popírající propagandou tvrdit, že jim jejich tělo ve vztahu k pohlavní příslušnosti lže. Představy umožňující muži prohlásit se ženou či dívce zvolit si identitu chlapce nejsou projevem křesťanské víry, ale sekulárního individualismu, který klade důraz jen na pouhé pocity. Ve vztahu k dětem, které jsou dnes často spíše než k přirozenému rozvíjení své pohlavní identity vedeny k ideologii LGBT, jde nepochybně o velmi nebezpečný koncept.
Bidenem zamýšlené legislativní změny by měly destruktivní účinky například i na ženský sport. Článek v CP však upozorňuje především na to, že pro dívky a ženy může být velmi traumatizující, budou-li nuceny sdílet toalety, sprchy a šatny s „transgender“ chlapci a muži.
Na stejný problém nyní také v České republice poukazuje a snaží se mu čelit Aliance pro rodinu. Ta 29. října 2020 rozeslala svým podporovatelům a stoupencům e-mail, k jehož přílohám patřilo její obrácení se na Ústavní soud s rozborem týkajícím se ústavní stížnosti transgenderové osoby, která usiluje o rozvolnění definice pohlaví v české legislativě. Aliance pro rodinu konstatuje, že „tento návrh je především nebezpečný pro ženy a děti“, a označuje se za „jedinou organizaci, která skutečně bojuje za ženská práva, aby se ženy nemusely bát jít do ženských šaten a sprch“.
Podání k Ústavnímu soudu ČR, právním termínem označené jako amicus curiae brief, mj. upozorňuje na to, že v dané souvislosti byl již zaznamenán nárůst sexuálních zločinů, a právě ve vztahu ke Spojeným státům cituje slova někdejšího agenta FBI a odborníka na problematiku zločinů proti dětem Kennetha V. Lanninga: „Povolit muži, pouze na základě jeho tvrzení, že je transgender ženou, přístup k ženským toaletám, šatnám, převlékárnám, sprchám atd. usnadní, aby se předtím popsané sexuální trestní jednání stávalo více ženám a dětem. Takový přístup by vytvořil další riziko pro potenciální oběti v prostředí, které bylo předtím chráněné, a novou obranu pro širokou paletu sexuální viktimizace.“
Aliance pro rodinu dále ve svém podání konstatuje, že mezi odborníky nepanuje shoda na vhodném přístupu k transgender problematice, takže rozhodně nelze jednoznačně říci, že by pro samotné lidi s problémem odborně označovaným jako genderová dysforie byla nejlepším řešením legislativní změna ve smyslu možnosti definovat vlastní pohlaví bez ohledu na biologii. Mnozí z těchto lidí se potýkají i s jinými psychickými problémy a je třeba „připustit možnost, že někteří transgender jedinci si od přechodu k jiné pohlavní identitě slibují zmírnění projevů nedysforických psychopatologií. V kombinaci s faktem, že i po provedení intervencí např. v podobě chirurgických změn pohlaví docházelo v mnoha případech k značně zvýšenému výskytu psychologických komorbidit či suicidálních tendencí, pak tato skutečnost svědčí proti takové liberalizaci.“
