Papežský kazatel Raniero Cantalamessa, který již byl na těchto stránkách představen 28. července, a dvanáct dalších duchovních pastýřů bude jmenováno kardinály. Má k tomu dojít při slavnostní konsistoři ve Vatikánu 28. listopadu 2020. O této události podrobně informují články na webu Vatican News.
Jména budoucích kardinálů papež František oznámil 25. října. Devět z nich je mladších osmdesáti let a tedy způsobilých účastnit se konkláve: generální sekretář biskupské synody Mario Grech (Malta), prefekt Kongregace pro svatořečení Marcello Semeraro (Itálie), arcibiskup Kigali Antoine Kambanda (Rwanda), washingtonský arcibiskup Wilton Gregory, arcibiskup Capizu José Advincula (Filipíny), arcibiskup Santiaga de Chile Celestino Aós Braco, apoštolský vikář Bruneje biskup Cornelius Sim, arcibiskup Siena-Colle Val d’Elsa-Montalcino Augusto Paolo Lojudice (Itálie) a gvardián františkánského konventu v Assisi Mauro Gambetti. Ke zbývajícím čtyřem patří vedle otce Cantalamessy ještě další dva Italové (Silvano Tomasi a Enrico Feroci) a mexický biskup Felipe Arizmendi Esquivel.
Jmenování potvrzují, že katolická církev už dávno není europocentrická, ale opravdu katolická. Budoucí kardinálové pocházejí ze všech kontinentů s výjimkou Austrálie. Afrika je mezi nimi sice zastoupena jen arcibiskupem Kambandou, ale bezvýznamnost barvy pleti v rámci společenství církve dosvědčuje i jmenování arcibiskupa Gregoryho a také samotná skutečnost, že tento Afroameričan zastává nejvýznamnější katolický úřad ve Spojených státech.
Zatímco jmenování washingtonského arcibiskupa nepůsobí překvapivě, v případě prvního kardinála ze Rwandy je tomu jinak. V rozhovoru pro Vatican News arcibiskup Kambanda o svém jmenování řekl:
„Bylo to pro mne velké překvapení, které jsem nečekal. Věnoval jsem se svým obvyklým každodenním aktivitám, když mi někdo volal tuto novinku. Zpočátku jsem tomu nevěřil. … Děkuji Pánu, protože On je autorem dějin. Obecných dějin i osobních dějin. Nikdy se mi ani nesnilo o tom, že se stanu kardinálem. Tím, kdo to chtěl, byl Pán. Miluji Pána a zasvětil jsem svůj život práci pro Něj. … Miluji církev a rád pro ni pracuji a takto budu mít i příležitost dělat pro ni mnohem víc.“
Otec Kambanda má pohnutý životopis – pochází z kmene Tutsiů a řada jeho nejbližších příbuzných a přátel byla zavražděna při protitutsijské genocidě z roku 1994. On sám prožil část svého života ve vyhnanství. Když se po návratu do vlasti stal roku 2013 biskupem v Kibungu a o pět let později arcibiskupem v Kigali, vyvíjel velké úsilí o smíření, které vnímá jako základní úkol rwandské církve. Církev má být světlem uprostřed temnot a ukazovatelkou cesty k životu i tam, kde lidé rozsévali smrt. Kristus přišel kvůli lidem ze všech národů a kmenů, „aby měli život“ (Jan 10,10), což připomíná Kambandovo biskupské heslo Ut vitam habeant.
