Od středy 14. října jsou uzavřeny základní školy včetně prvního stupně. Na titulní stránce Katolického týdeníku č. 43/2020 vyšel článek „Církevní školy online“, obsahující i paradoxní informaci o tom, že v případě Církevní základní školy Přemysla Pittra v Ostravě se jedná o „offline“ výuku. Její ředitelka Jitka Grundolská říká:
„Nemáme možnost využívat online připojení s našimi žáky, a proto vyučující připravují pracovní listy, které si žáci nebo jejich zákonní zástupci vyzvedávají v průběhu týdne v dopoledních hodinách. … Věříme, že vše brzy odezní a vrátí se do starých kolejí, aby za pár let mezi námi nevyrostla generace negramotných.“
Online výuka je založena na předpokladu, že všechny děti mají přistup k internetu, který samozřejmě není reálný. Obzvláště ne u romských dětí z vyloučených lokalit, na které se zaměřuje Církevní základní škola Přemysla Pittra.
Přemysl Pitter (1895–1976) byl evangelický kazatel a křesťanský humanista, který se věnoval především právě sociálně vyloučeným dětem (v meziválečném období šlo o děti z chudých dělnických rodin na Žižkově, poté o židovské děti a nakonec zvláště také o německé děti, postižené poválečnou protiněmeckou nenávistí). Jeho jméno dnes velmi vhodně nese církevní základní a mateřská škola, založená roku 1993 Charitou Ostrava a od roku 1997 zřizovaná Biskupstvím ostravsko-opavským. Ta se věnuje mj. i dětem s postižením a z křesťanských institucí spolupracuje i se salesiánským centrem Don Bosco.
Letošní nešťastná situace v rámci školství nejhůře postihuje právě děti nějakým způsobem znevýhodněné a obecně také děti, které jsou teprve v počátcích školní docházky. Letos už podruhé zavedená distanční výuka je sice nouzově možná u studentů a větších dětí, ale u prvňáčků ji lze úspěšně realizovat jen s pomocí jejich rodinných příslušníků. Tam, kde děti doma patřičné zázemí nemají, jsou možné i důsledky v podobě „generace negramotných“. I u dětí z prostředí se školou dobře spolupracujícího se však teprve ukáže, jaké dopady budou letošní nestandardní podoby výuky mít.
V případě církevních škol pak samozřejmě nejde jen o vzdělávání, ale také o vytváření prostoru, v němž by se jejich žáci či studenti mohli setkávat s Kristem. To je na dálku sotva možné. Přemysl Pitter dokázal proměnit životy stovek svých dětí, které se díky němu ocitly v prostředí prodchnutém křesťanskou láskou. Nelze si představit, že by se jeho pedagogické zázraky mohly uskutečnit online…
