Podle zprávy internetových novin The Christian Post z 26. října 2020 představitelé Spojených států a dalších jednatřiceti zemí o čtyři dny dříve podepsali dokument prohlašující, že „neexistuje žádné mezinárodní právo na potrat“.
Prohlášení muselo být v dnešní světové situaci přijato virtuálním způsobem místo jeho společného podepisování v rámci Světového zdravotnického shromáždění v Ženevě. Přesto je v angličtině známé a na internetu dohledatelné pod názvem Geneva Consensus Declaration (informace v češtině zatím chybějí).
Ženevská konsensuální deklarace se týká čtyř bodů (lepšího zdraví žen, ochrany lidského života, posílení rodiny jako základní jednotky společnosti a ochrany suverenity jednotlivých zemí v rámci globální politiky). Její dosavadní signatáři zatím mezi státy zastoupenými v organizacích Spojených národů představují výraznou menšinu, právě proto je však důležité jasné deklarování toho, že žádná země nesmí být mezinárodními institucemi nucena ani k provádění potratů, ani k podílení se na jejich financování či jiném podporování.
Prohlášení, které se opakovaně odvolává na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, potvrzuje důstojnost a hodnotu každé lidské bytosti a její základní právo na život. Zúčastněné státy přijímají závazek „umožňovat ženám bezpečně procházet těhotenstvím a porodem a poskytovat párům co největší šanci na to, aby měly zdravé dítě“. Dítě podle slov dokumentu „potřebuje zvláštní ochranu a péčí … před narozením i po narození“.
Signatáři Ženevské konsensuální deklarace jsou: Bahrajn, Bělorusko, Benin, Brazílie, Burkina Faso, Demokratická republika Kongo, Džibuti, Egypt, Gambie, Haiti, Indonésie, Irák, Jižní Súdán, Kamerun, Keňa, Kongo, Kuvajt, Libye, Maďarsko, Nauru, Niger, Omán, Pákistán, Polsko, Saudská Arábie, Senegal, Spojené arabské emiráty, Spojené státy americké, Súdán, Svazijsko, Uganda a Zambie.
Při přijetí dokumentu hrály významnou roli Spojené státy, resp. republikánská vláda prezidenta Donalda Trumpa, která opakovaně a jednoznačně odmítá liberální rétoriku o „právu na potrat“. Tím se výrazně odlišuje od demokratických vlád prezidentů Obamy či Clintona.
V dané souvislosti není bez zajímavosti připomenout, že například v roce 1994 američtí liberálové nesli velmi nelibě snahu Vatikánu spolupracovat ve vztahu k tehdejší káhirské Mezinárodní konferenci o populaci mj. i s muslimskými zeměmi včetně Libye a Íránu, přičemž obviňovali Svatý stolec, že se snaží vytvořit „protipotratovou koalici“ s islámskými fundamentalisty.
Křesťané musejí ovšem na poli úcty k životu spolupracovat s každým, kdo je k této spolupráci ochoten. Ve vztahu k potratům jsou jejich přirozeným partnerem především muslimské země. Z výčtu signatářů Ženevské konsensuální deklarace je to více než zřejmé. Je sice třeba poukazovat na to, že někteří z nich pošlapávají lidská práva v jiných oblastech, ale spolupráce v této konkrétní otázce proto vyloučena není, podobně jako spolupráce s liberálními státy v jiných konkrétních otázkách není vyloučena proto, že tyto státy pošlapávají právo nenarozených dětí na život…
