V posledních dnech vyvolala bouři ve sklenici vody kauza údajných vyjádření papeže Františka, který podle nesčetných mediálních zpráv v nově promítaném filmu Francesco podpořil právo homosexuálů na občanské svazky a rodinu.
S danou problematikou spojené učení církevního magisteria, které je při této příležitosti vhodné připomenout, je obsaženo již ve vyjádření Kongregace pro nauku víry „Prohlášení k určitým otázkám sexuální etiky“ z roku 1977, tedy ještě z doby pontifikátu Pavla VI. Je v něm rozlišeno mezi homosexuálními sklony a homosexuálními aktivitami. Ty musejí být podle dokumentu označeny za „vnitřně nezřízené“.
Obsáhlejší vyjádření vydané Kongregací pro nauku víry vedenou tehdejším kardinálem Josephem Ratzingerem a schválené papežem Janem Pavlem II. pochází z roku 1986. Nese název „Biskupové katolické církve k pastorační péči o homosexuální osoby“. Je v něm konstatováno, že i když učení církve využívá poznatků přírodních věd, není založeno jen na pouhém rozumu, ale na rozumu osvíceném vírou a motivovaném touhou plnit Boží vůli. Přesahuje také tento svět a týká se věčné spásy. I ve vztahu k homosexualitě se tedy opírá o jiná východiska než sekulární názory. Církev proto nemůže přijímat přístupy založené jen na světských předpokladech, i když jsou jí často vnucovány. Dokument polemizuje i s názory zastávanými liberálními křesťany, kteří zpochybňují odsouzení homosexuálních úkonů v Písmu svatém, a vysvětluje, že se nejedná jen o jednotlivé domněle dobově podmíněné biblické verše, ale o celek biblického svědectví počínaje již úvodní zvěstí Písma o Božím stvoření člověka v pohlavní komplementaritě muže a ženy. Nechybí v něm samozřejmě ani zmínka o porušení člověka stvořeného k Božímu obrazu hříchem a odkazy na starozákonní a novozákonní výpovědí zařazující mezi hříchy i homosexuální chování. K Bohem chtěnému prožívání lidské sexuality dochází jen v láskyplném celoživotním svazku muže a ženy, přičemž jejich manželství má svátostný ráz.
Již v tomto dokumentu je zároveň odsouzeno i nevhodné či urážlivé jednání s homosexuálními osobami a požadována citlivost v pastoračních i jiných kontaktech s nimi. V tom pak pokračuje i Katechismus katolické církve z roku 1997. Ten v oddíle nazvaném „Čistota a homosexualita“ říká: „Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.“ Katechismus dále opakuje, že homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené, a říká, že homosexuální osoby jsou povolány k čistotě.
V době, kdy ve světské společnosti mnoha států světa vystoupila do popředí problematika uzákoňování homosexuálních svazků nebo dokonce jejich stavění na stejnou úroveň s manželstvím muže a ženy, vyšel roku 2003 další dokument Kongregace pro nauku víry. Nese název „Úvahy týkající se právního uznání svazků mezi homosexuálními osobami“. Je v něm rozebírána podstata manželského svazku mezi mužem a ženou a jeho místo v řádu stvoření i vykoupení. Dokument zdůrazňuje, že „homosexuální svazky nejsou žádným způsobem podobné nebo i jen vzdáleně analogické Božímu plánu pro manželství a rodinu. Manželství je svaté, zatímco homosexuální akty jdou proti přirozenému morálnímu zákonu.“ Křesťané jsou bez ohledu na tlaky, které na ně mohou být vyvíjeny, povinni „vydávat svědectví o celé morální pravdě, která je protikladná jak schvalování homosexuálních aktů, tak schvalování nespravedlivé diskriminace homosexuálních osob.“ Církev musí jasně konstatovat nemorální přirozenost homosexuálních svazků. Dokument obsáhle rozebírá i čistě rozumové argumenty proti státní podpoře těchto svazků a označuje za úkol katolických politiků stavět se proti nim.
Když nyní, 21. října 2020, přineslo zpravodajství Catholic News Agency informaci o tom, že v nově uvedeném filmu o papeži Františkovi Svatý otec naopak právní svazky mezi homosexuály a jejich právo na rodinu podporuje, vyvolalo to krátkodechý rozruch. Brzy se ovšem ukázalo, že šlo spíše o dezinformaci.
Dne 23. října se na stránkách radiovaticana.cz objevila zpráva „Markantní manipulace papežových výroků o stejnopohlavních párech“. Informovala o tom, že film František rusko-amerického režiséra a homosexuálního aktivisty Jevgenije Afinejevského využíval „dobře maskované střihy, vytváření nových kontextů a uplatnění materiálů záměrně vypuštěných při autorizaci jednoho z papežových rozhovorů“. Papežova lidskost, projevující se ve vztahu k homosexuálům stejně jako ve vztahu ke kterýmkoliv jiným lidem, byla zneužita k vytváření dojmu, že František neguje dosavadní učení církevního magisteria a hlásá právo homosexuálů na právní svazky a rodinu. Ve skutečnosti ovšem papež ve zneužitých úryvcích z loňského dlouhého rozhovoru s mexickou novinářkou Valentinou Alazrakiovou nemluvil o homosexuálních rodinách, ale o přijetí dětí s homosexuálními sklony v jejich původní rodině. I homosexuálové jsou, tak jako všichni ostatní, Božími dětmi a podle toho musejí být přijímáni. Papež ovšem výslovně prohlásil, že tento jeho postoj neznamená schvalování homosexuálních úkonů. Také jeho domnělá podpora homosexuálních civilních svazků byla vytržena z kontextu jeho někdejšího boje proti uznání „homosexuálních manželství“ v Argentině.
Je zřejmé, že mainstreamová média, která papežovu duchovnímu poselství obvykle nevěnují žádnou pozornost, zatímco jeho údajné změnění katolického postoje k homosexuálům nyní naopak v touze po senzaci oznamovala palcovými titulky, nejsou schopná či ochotná rozlišovat mezi přijetím člověka a schvalováním jeho jednání, i když samotný František toto rozlišení velmi přesně provedl. Kámen úrazu zřejmě také spočívá v tom, že z tématu „Čistota a homosexualita“ je pro mnoho světských novinářů a homosexuálních aktivistů jeho první slovo nepochopitelné či nepřijatelné…
