Křesťanský nárok je – nebo by aspoň měl být – ústředním tématem křesťanské teologie a především apologetiky po celá dvě tisíciletí církevních dějin. Lze o něm pojednávat dvěma způsoby: buď „shora“, tedy vycházet od Boha, který v Kristu a jen v Něm vstoupil do dějin, anebo „zdola“, tj. vycházet od člověka, jehož duše je přirozeně křesťanská, takže naplněním toho, pro co byla stvořena, nemůže být nikdo a nic jiného než Kristus. Ve skutečnosti jsou obě tyto perspektivy vzájemně neoddělitelné, protože podstatou křesťanství je vztah mezi lidmi a Kristem, který přes všechnu svou asymetričnost musí být vzájemný a oboustranný.
Původ křesťanského nároku monsignora Luigiho Giussaniho, velmi významná kniha na toto téma poprvé vydaná v italštině roku 1988, také opravdu spojuje obě uvedené perspektivy. Giussaniho výklad postupuje od pohledu „zdola“ k pohledu „shora“, tj. od lidského hledání Tajemství ke vstupu Tajemství do lidských dějin. Ve vztahu k obojímu se věnuje i velkému tématu vztahu víry a rozumu, dobře známému například i z textů papeže Benedikta XVI. Hovoří o hluboké racionalitě lidského hledání Tajemství, která však člověka musí dovést k přijetí toho, co lidský rozum přesahuje, aby se neproměnila v iracionalitu pyšného rozumu, který si utváří pro něj jedině možný obraz Boha a upírá Mu možnost zjevit se způsobem, který by tomuto obrazu neodpovídal. Giussani v této souvislosti zmiňuje různé hlasatele „dogmatu“, že se Bůh nemůže stát člověkem.
Přijetí křesťanského nároku tedy rozhodně nepřekáží racionalita, překáží mu však pýcha. Ta člověku nedovoluje přijmout paradox ukřižovaného Boha ani se poklonit Dítěti v jesličkách či, obecně řečeno, vstoupit do vztahu s Ježíšem. Pravdu přitom lze poznat jen v tomto vztahu. Jak konstatuje anotace knihy Původ křesťanského nároku na obalu jejího českého vydání: „Jistota učedníků o Ježíšově identitě nebyla výsledkem abstraktního shromažďování důkazů, nýbrž přirozeným vyústěním autenticky lidského vztahu.“
Zajímavou otázkou představuje v daném kontextu i vztah mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími. V novodobé protestantské teologii si získaly silný vliv dva extrémy: na jedné straně teologický pluralismus, který křesťanský nárok úplně ignoruje a bez rozpaků mluví o různých Božích zjeveních v různých náboženstvích, na straně druhé teologie Karla Bartha a jeho stoupenců, která zdůrazňuje jediné pravé zjevené v Kristu, ve kterém Bůh hledá člověka, a všechna náboženství pokládá jen za modlářské výrazy lidského hledání, vedoucí k uctívání falešných bohů, které si lidé sami vytvářejí. Giussani jako katolický teolog nabízí střední cestu, spojenou s pozitivním pohledem na náboženské hledání lidstva bez jakéhokoliv oslabení významu události Krista jako Boží cesty k lidem.
Původ křesťanského nároku je volným pokračováním knihy Náboženský smysl, v níž Giussani ocenil právě ono lidské hledání. Událost Krista je Boží odpovědí na ně, nikoliv něčím, co by nesouviselo s lidskou náboženskou zkušeností. Různá náboženství mají svou důstojnost a lidé v nich mohou zakoušet božské Tajemství, při hledání pravdy si však nemůžeme situaci usnadňovat apriorním přijetím některé z hypotéz, které zde Giussani kriticky rozebírá. Jedná se o hypotézy, podle nichž bychom měli nejprve poznat všechna náboženství a teprve potom mezi nimi můžeme racionálně volit, nebo poznat alespoň hlavní náboženství za cenu ztráty pravdy v těch malých, nebo si synkreticky vybírat to nejlepší z různých náboženství, anebo se hlásit k náboženství, které nejlépe odpovídá naší kulturní tradici.
V pozadí všech těchto hypotéz je ve skutečnosti výše zmíněná pýcha lidského rozumu, který chce k odpovědi na své otázky dospět sám, aniž by si ji nechal dát od Boha samotného. Dnes je tato pýcha natolik všudypřítomná, že křesťanský nárok na výlučnost je vnímán jako nesnesitelný. Podstatné však je jen to, zda je pravdivý. Byl by samozřejmě nepravdivý, kdyby křesťanství bylo jen jedním z výrazů lidského hledání Boha. Událost Krista, v níž jediné má křesťanský nárok svůj původ, je však něčím zcela jiným.
Kristus není jednou z idejí či nauk, o nichž je možné diskutovat, ale Osobou, kterou lze poznávat jen v živém vztahu. Tajemství hledané ve všech náboženstvích v Něm samo vstoupilo do dějin s nabídkou tohoto vztahu, bez jehož rámce by neslýchaný nárok Krista nedával smysl. Ježíš byl ukřižován těmi, kteří tuto nabídku nepřijali, a proto jeho nárok museli odmítnout. Následující dějiny však jeho jedinečnost Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého potvrzují. Událost Krista se v nich stále znovu odehrává v životech lidí, kteří Jeho nabídku přijímají a ve vztahu s Ním postupně nabývají výše zmíněné jistoty o Jeho identitě.
GIUSSANI, Luigi: Původ křesťanského nároku. Přel. Vítězslav Pavlík, Praha: Paulínky, 2012. 191 s.
.jpg){kind=link}