Podle informací zveřejněných 16. října 2020 na stránkách zpravy.proglas.cz nemají opatření proti šíření koronaviru nově schválená v Itálii žádný vliv na konání bohoslužeb. V Polsku smí být v nejvíce zasažených regionech na bohoslužbách jen takový počet lidí, aby každý účastník měl pro sebe sedm metrů čtverečních. V Rakousku jen samotná salcburská arcidiecéze zavedla pravidlo, podle něhož farnosti v nejhůře postižených oblastech mají odložit první svaté přijímání a biřmování.
S vesměs nepříliš dramatickými či žádnými změnami v jiných zemích kontrastuje plošný zákaz bohoslužeb na Slovensku. Ve Slovenské republice o zachování aspoň minimálního prostoru pro veřejné slavení eucharistie opakovaně žádala Konference biskupů Slovenska, ale její protesty vyzněly naprázdno a od 15. října se veřejné bohoslužby slavit nesmějí. Mluvčí slovenských biskupů Martin Kramara konstatoval, že sice věřící jsou „ochotni přinášet pro společné dobro i velké oběti a přijmout zásadní omezení, ale vzít jim zcela prostor ke slavení, to mnozí vnímají jako projev praktického materialismu, který pokládá duchovní život za zbytečný“.
Tato slova by se jistě hodila i pro charakterizování postoje české vlády, a to nejen ve vztahu k nynějšímu drastickému omezení počtu účastníků bohoslužeb nejprve na deset a pak na šest účastníků, ale i ve vztahu k první vlně epidemie letos na jaře, kdy Babišův kabinet dokonce ani v době největších křesťanských svátků zjevně nepovažoval bohoslužby za něco příliš podstatného. Víc než příznačné bylo nakonec vyjádření samotného premiéra v době uvolňování opatření ve vztahu k obchodům, restauracím, sportovištím apod. v podobě přiznání, že na uvolnění zákazu bohoslužeb při tom kabinet zapomněl…
