I když se po roce 1989 zdálo, že nauky inspirované Karlem Marxem jsou mrtvé, skutečnost je jiná. Levicové ideologie jsou znovu na vzestupu a marxismem ovlivněné představy boje mezi různými skupinami lidí (ať už definovaných na základě třídy, genderu, rasy nebo čehokoliv jiného) se výrazně podepisují na životě společnosti v Evropě i v Americe. V roce 2018 také například někdejším obětem marxistických diktatur ve střední a východní Evropě zasadilo políček odhalení Marxovy sochy v Trevíru darované Čínou, přičemž oslavovat Marxe tehdy do jeho rodiště přijel i předseda Evropské komise Juncker.
Jako ještě aktuálnější se dnes diskuse na tato témata jeví ve Spojených státech, kde za „vyškolené marxistky“ samy sebe označují například zakladatelky vlivného hnutí Black Lives Matter Patrisse Cullorsová a Alicia Garzaová. Podle některých názorů v USA „neomarxisté“ úspěšně směřují k získání kulturní hegemonie a vytlačení křesťanů do role disidentů, kteří se v mnoha oblastech společenského života nemohou uplatnit, pokud svou víru nepodřídí dnešní ideologické agendě zvláště také ve vztahu k problematice LGBT.
Internetové noviny The Christian Post koncem září letošního roku zveřejnily několik zajímavých článků na toto téma, svědčících mj. i o tom, že v Americe dnes berou mnozí křesťané velmi vážně zkušenosti někdejšího východoevropského a také konkrétně českého disentu.
První z těchto článků z 28. září 2020 představoval názory Roda Drehera, známého amerického konzervativního myslitele a autora knihy Benediktova cesta, uvažující o budoucnosti křesťanství v duchu myšlenek papeže Benedikta XVI. Dreher v rozhovoru pro The Christian Post varoval americké křesťany před nastupujícím „měkkým totalitarismem“, na nějž by podle jeho nové knihy Nežít ve lžích, inspirované Alexandrem Solženicynem, měli reagovat v duchu jejího názvu. Drehera podle rozhovoru k jeho knize inspirovala „matka jednoho přítele“ (míněna zřejmě Kamila Bendová, vdova po známém katolickém disidentovi Václavu Bendovi), která žila v Československu sovětské éry, byla vězněna za své disidentské politické názory a dnes prohlašuje, že sociální a politické změny ve Spojených státech připomínají dobu nástupu komunismu ve východní Evropě.
Ve druhém článku z 29. září předložil svůj pohled na marxismus jiný dnešní americký myslitel velkého kalibru, profesor politické vědy Paul Kengor. Jeho text může českým pamětníkům připomínat před rokem 1989 v prostředí křesťanských kolaborantů s režimem notoricky známé fráze spojující Krista s ideály sociální spravedlnosti. Profesor Kengor v dané souvislosti cituje výrok jistého amerického pastora, který roku 2019 na konferenci Demokratické strany spojoval Bibli se socialismem slovy o tom, že „Ježíš nabízel každému zdravotní péči zdarma“. Současně zmiňuje i prokomunistický článek v jistém jezuitském časopise jako jeden z dalších dokladů zmatených představ, že věc Kristova a věc Karla Marxe jsou vzájemně kompatibilní.
Ta je přitom snadno vyvratitelná nejen dějinami pronásledování křesťanů marxisty a boje křesťanů proti totalitarismu spojenému s marxistickým ateismem, ale i výroky samotného Marxe či jeho souputníka Engelse, zdůrazňujícími protikladnost socialismu a křesťanství a odrážejícími nesmiřitelnou nenávist zakladatelů marxismu ke křesťanství, k judaismu a k biblickému poselství o Bohu a o člověku. Podle Kengorova článku (ale i podle výpovědí řady církevních dokumentů, z nichž Kengor zmiňuje jen texty Benedikta XVI., i když by se dala uvést například i encyklika Pia XI. proti komunismu Divini Redemptoris) je fatální chybou komunistů a socialistů jejich chybná antropologie, vycházející z představy, že člověk je živ jen samým chlebem. Tedy z toho, co podle evangelia hlásá ďábel.
Profesor Kengor je autorem letos vydané knihy Ďábel a Karel Marx. Ta zatím není českým čtenářům dostupná; i v češtině je však k dispozici podobně nazvaná kniha Marx a satan od protestantského duchovního a dlouholetého vězně svědomí z doby komunistického Rumunska Richarda Wurmbranda, který už v roce 1976 rozebral metafyzické rozměry zla totalitní ideologie. Wurmbrand i Kengor výroky samotného Karla Marxe dokládají skutečnost, že zakladatel marxismu považoval svou duši za zasvěcenou peklu a byl naplněn nenávistí k Bohu.
K podobným závěrům jako oni dospíval i nejpronikavější kritik sovětského komunismu Alexander Solženicyn. Ten se dokonce odvážil závěru, že nenávistí k Bohu jsou vedeny nejen marxistické, ale i jiné násilné revoluce. 30. září pomyslnou trilogii článků v The Christian Post uzavřel příspěvek Billa Connora nazvaný „Odpověď Alexandra Solženicyna na problémy Ameriky“ a uvozený Solženicynovým mottem „Lidé zapomněli na Boha; proto se tohle všechno stalo“. Solženicyn podle tohoto článku správně odkázal na Dostojevského, který „z Francouzské revoluce a její zjevné nenávisti k církvi vyvodil ponaučení, že ,revoluce musí nezbytně začínat ateismem‘“, k čemuž je však ještě třeba dodat, že „svět nikdy předtím nepoznal bezbožnost tak organizovanou, militantní a zavile zlou jako je ta, kterou praktikoval marxismus. V rámci filosofického systému Marxe a Lenina a v srdci jejich psychologie je nenávist k Bohu základní hybnou silou, podstatnější než všechny jejich politické a ekonomické nároky.“
Když ďábel ve známé perikopě z Matoušova evangelia 4,1–11 vyzývá Krista, aby proměnil kameny v chleby, nejde mu samozřejmě o pomoc hladovějícím, ale o negaci toho, co Ježíš ve své odpovědi se vším důrazem připomíná („Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“). Také u dnešních vábivých hlasů volajících po sociální, rasové, genderové či jiné spravedlnosti je třeba nepouštět ze zřetele otázku, zda nepředstavují jen nové převleky, za nimiž se skrývá stále stejný duchovní protiklad.
