Na dnešek připadá velmi kulaté výročí jedné z nejvýznamnějších osobností dějin západního křesťanství, svatého Jeronýma, známého též jako Sophronius Eusebius Hieronymus či Hieronymus ze Stridónu. Společně se svatým Ambrožem a svatým Augustinem patří ke třem velkým latinsky píšícím církevním otcům, kteří svým ohromným dílem vykonaným na sklonku dějin antické římské říše umožnili pozdější vznik středověkého katolického Západu.
Jeroným se narodil asi roku 347 ve Stridónu v římské provincii Dalmácie. Studoval v Římě, získal velmi dobré klasické vzdělání a i když si později své „světské“ intelektuální zájmy vyčítal (vyděsil jej sen, ve kterém jej Kristus obvinil, že není křesťan, ale „ciceroňan“), byl podobně jako jiní církevní otcové připraven k epochálnímu úkolu propojit antickou kulturu a křesťanskou víru.
Na konci studia přijal křest a prožil radikální obrácení spojené s příklonem k asketickému životu. Putoval na Východ, do center raného křesťanského mnišství. Cestou jej však nemoc zdržela v Antiochii, kde se dále vzdělával a důkladně studoval řečtinu. V letech 375–378 žil jako poustevník v poušti Chalkis východně od Antiochie. V té době se u jednoho pokřtěného Žida učil hebrejštině. Roku 379 přijal v Antiochii kněžské svěcení. Poté studoval ještě v Konstantinopoli, kde poznal velké východní církevní otce, Řehoře Naziánského a Řehoře Nysského.
Roku 382 odešel do Říma, kde se stal sekretářem papeže Damasa I. a jako největší západní učenec své doby jím byl pověřen vytvořením definitivní verze latinské Bible. Mělo jít o běžnou, „lidovou“ latinu, odtud pozdější název Jeronýmova překladu Vulgáta (vulgata = lidová). Zatímco starší latinské překlady vycházely z řecké verze židovského Písma, Septuaginty, Jeroným překládal Starý zákon z hebrejského, popř. aramejského originálu a jen ve vztahu k Novému zákonu pracoval s řeckým textem.
Po smrti papeže Damasa z roku 384 se nabízela možnost zvolení Jeronýma jeho nástupcem. Ukázalo se však, že Jeroným je v Římě neoblíbený (snad k tomu přispěla jeho nešťastná povaha úzkostného člověka se sklonem k hádavosti). Musel čelit pomluvám, k nimž patřilo i obvinění z milostného vztahu mezi ním a urozenou římskou vdovou Pavlou. I když dokázal jeho vykonstruovanost, byl přinucen opustit Řím. Jeroným odešel do Svaté země, kde se k němu zanedlouho připojila i Pavla se svou dcerou Eustochií a skupinkou zasvěcených panen a vdov. Pavla byla dcerou řeckého otce dokonale ovládající řečtinu a spolu s Eustochií také v Palestině studovala hebrejštinu. I když bývá někdy vnímána jako jakási Jeronýmova hospodyně, ve skutečnosti byla spíš jeho učenou spolupracovnicí. Majetek paní Pavly také umožnil zakládání klášterů (od roku 386 vznikly postupně tři ženské a jeden mužský). Jejich centrem byl Betlém, kde i Jeroným prožil celý zbytek života až do své smrti z 30. září 420.
Jeho životním dílem se stala Vulgáta, vypracovaná na základě dodnes platné překladatelské zásady usilovat o zachování doslovného znění, ale nikoliv na úkor srozumitelnosti. Jeho překlad starozákonních textů, mezi něž po určitém váhání zařadil i knihy dnes v katolických biblích označovaných jako deuterokanonické, představoval značný pokrok směrem k přesnosti překladu, důležité mj. i z hlediska křesťansko-židovských polemik. Jeroným napsal i vědecké komentáře k velké části biblických knih.
Vedle svého obrovského díla překladatelského, do nějž vedle Vulgáty patří i překlady textů řecky píšících církevních autorů od Origena po Jeronýmovy současníky, Jeroným vytvořil i významné vlastní literární dílo. Pokračoval v církevních dějinách Eusebia z Cesareje, které dovedl od doby císaře Konstantina až do roku 380, sepsal katalog slavných církevních spisovatelů, vytvořil několik životopisů významných mnichů a napsal i řadu polemických spisů. Obhájil například Mariino trvalé panenství v polemice s Helvidiem a praxi uctívání svatých či dobrovolné chudoby mnichů v polemice s Vigilantiem.
Ve svých polemikách ale neměl vždy šťastnou ruku a do některých se pouštěl i zbytečně. O jeho nešťastné povaze již byla řeč. Ta je ovšem dnes už zcela nepodstatná. Mnohem podstatnější je veliká učenost tohoto muže a to, že ji postavil do služeb zpřístupnění Písma, k jehož znalosti a rozjímání vyzývá dodnes.
