Portál Catholic News Agency (CNA) 28. září 2020 informoval o exkluzivním rozhovoru, který tomuto médiu poskytl americký ministr zahraničí Mike Pompeo před svou návštěvou Vatikánu. Pompeo se při ní chce zaměřit na situaci ohledně pošlapávání lidských práv v Číně, která se podle jeho slov „za generálního tajemníka Si Ťin-pchinga pro lidi nábožensky věřící v celé zemi zhoršila“. Vatikán by podle Pompea měl pronásledované věřící v Číně vahou své morální autority podpořit.
Trumpův ministr zahraničí bude moci jednat jen s kardinálem státním sekretářem a s představitelem úřadu Svatého stolce pro vztahy s vládami, protože papež František se chce vyhnout všemu, co by se dalo vykládat jako podpora jednoho z kandidátů v amerických prezidentských volbách.
Také ve vztahu k Číně je situace složitá, protože Pompeova návštěva Vatikánu přichází v době, kdy se mluví o brzkém obnovení před dvěma lety dojednané dohody mezi Pekingem a Svatým stolcem. Smyslem této dohody mělo být znovusjednocení katolíků v Číně, rozdělených na příslušníky podzemní církve věrné Římu a příslušníky schizmatické „vlastenecké“ církve kontrolované režimem, a jejich aspoň částečné ochránění před protináboženskou perzekucí.
Ve vztahu k ní není sporu o pravdivosti Pompeova konstatování, že za vlády Si Ťin-pchinga, který je od roku 2012 generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny a od roku 2013 i prezidentem, se už i předtím špatná situace dramaticky zhoršila. Nejedná se při tom jen o mediálně nejznámější případy typu pokračujícího pronásledování sekty Falun-gong, perzekuce buddhistických Tibeťanů či masového teroru praktikovaného vůči muslimským Ujgurům posílaným do „převýchovných táborů“, ale i o vystupňované pronásledování čínských křesťanů, prováděné pod pláštíkem „sinaizace“ církví (takzvaného počínšťování, které je ovšem v praxi totožné s podřizováním křesťanství komunistické ideologii).
Někteří asijští kardinálové v čele s bývalým biskupem dnes čínským komunistickým režimem znásilňovaného Hongkongu kardinálem Zenem varují před neefektivností dohody Svatého stolce s Pekingem, která by naopak mohla vést k poškození morálního kreditu křesťanství v Číně. Z pohledu papeže Františka se však situace může jevit jinak. Papež-jezuita byl vždy znám svými sympatiemi k akomodaci, tj. přizpůsobování křesťanství místním kulturám, v raném novověku prováděnému i jezuity v Číně, a svou upřímnou úctou k čínské kultuře, která ovšem ve vztahu k dnešním čínským poměrům může být dvojsečná.
Podle zprávy CNA se za Si Ťin-pchingovým programem sinaizace skrývají věci typu zatýkání náboženských představitelů včetně katolických, zakazování dětem navštěvovat mši, instalování skrytých kamer v kostelech atd. Kritikové vatikánsko-čínské dohody podle této zprávy říkají, že přiměla papeže mlčet k porušování lidských práv v Číně, aniž by režim na oplátku projevil dobrou vůli vůči čínským katolíkům. Podle obhájců dohody by ovšem situace katolíků v Číně bez ochoty Svatého stolce jednat s Pekingem byla mnohem horší.
My těžko řešitelná dilemata tohoto druhu dobře známe z našich dějin doby před rokem 1989, jehož průběh by byl méně radostný, kdyby se předtím Svatému stolci nepodařilo s komunisty dojednat obsazení pražského arcibiskupského stolce Františkem kardinálem Tomáškem. Na druhou stranu lze ovšem poukázat i na to, že papež Jan Pavel II., který v osmdesátých letech významně přispěl k pádu komunismu ve střední a východní Evropě, nejlépe věděl, jakým způsobem je třeba s komunisty jednat. Měl totiž s fungováním komunistického režimu bohaté osobní zkušenosti, které dnešní papež postrádá.
