Zakladatel hnutí Comunione e Liberazione (CL), italský kněz Luigi Giussani (1922–2005), je znám především jako teolog a vychovatel katolické mládeže. V dnešním světě, globalizovaném a současně zmítaném problémy ve vztazích mezi náboženstvími a kulturami, je však stále aktuálnější i jeho odkaz spojený s rozvíjením mezináboženského dialogu na základě přátelství mezi lidmi a národy.
Od roku 1980 Comunione e Liberazione v italském letovisku Rimini v době letních prázdnin každoročně organizuje „Setkání za přátelství mezi národy“, známé též pod názvem Meeting Rimini. S účastníky těchto velkých setkání pravidelně přicházejí diskutovat jak osobnosti ze světa politiky, vědy či kultury, tak i osobnosti zastupující různá náboženství. Z těch do Rimini v různých letech přijeli např. tibetský dalajláma, židovský filosof Emmanuel Levinas, rabín David Rosen, muslimský historik Mohammed Talbi či buddhističtí mniši z hory Koja, kterou Giussani roku 1987 navštívil na pozvání svého přítele, opata Shodo Habukawy.
V srpnu 2010 se Meetingu Rimini zúčastnil i tehdejší předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog, předloni zesnulý kardinál Jean-Louis Tauran, který hovořil o potřebě přejít od strachu z druhého ke strachu o druhého. Ve shodě s myšlenkami Luigiho Giussaniho také zdůraznil, že dialog ve skutečnosti neprobíhá mezi náboženstvími, ale mezi lidmi, kteří různá náboženství vyznávají. Ty spojuje společné lidství, společné problémy i společné dědictví určitých hodnot, které jim umožňují chápat, že jsme všichni Božími dětmi a sobě navzájem bratry.
V říjnu 2010 se v hlavním městě převážně muslimského Egypta konal Meeting Cairo, první z velkých setkání konaných v duchu Meetingu Rimini mimo Itálii a zcela zaměřených na mezináboženský a mezikulturní dialog. Jeho vůdčí postavou byl muslimský příznivec CL, profesor Wael Farouq. S ním spojených aktivit se zúčastnili mj. i rektor nejvýznamnější muslimské univerzity al-Azhar či generální sekretář koptské církve. V Egyptě potýkajícím se s nesnášenlivostí muslimských extremistů, kteří chtějí vidět v křesťanech rouhače a bezbožníky, šlo o velmi významný projev touhy po vzájemném porozumění a přátelství. Další mezináboženské setkání v duchu Meetingu Rimini se pak uskutečnilo v roce 2011 v japonském Tokiu a na hoře Koja, kde byl vůdčí osobností Shodo Habukawa.
U nás se od roku 2016 každoročně koná Meeting Brno. I v jeho programu hraje mezináboženský dialog významnou roli, i když v České republice se může jako ještě potřebnější jevit ekumenický dialog mezi křesťany různých vyznání. Hned první ročník Meetingu Brno, tematicky zaměřený na „ztracené/nalezené domovy“, byl spojen s myšlenkou abrahamovské ekumeny židů, křesťanů a muslimů. Odkazoval k jejich společnému následování praotce víry Abrahama, který opustil své rodiště a na Boží výzvu se vydal na cestu do země zaslíbené. Mezináboženského dialogu spojeného s tímto tématem se na Meetingu Brno z roku 2016 zúčastnili Wael Farouq, tajemník Federace židovských obcí ČR Tomáš Kraus a italský kněz Andrea Barbero z CL.
Poté, co v roce 2017 papež František navštívil Egypt a dal nové impulsy možnostem rozvíjení přátelství mezi křesťany a muslimy, došlo v této zemi k novému rozvinutí ideálů spojených s Meetingy. V říjnu 2018 se v Alexandrijské knihovně konalo velké setkání představitelů křesťanství a islámu, kterého se zúčastnili i předsedkyně Nadace Meeting Rimini Emilia Guarnierová a představitel Meetingu Brno David Macek. O dva měsíce později se tamtéž konala prezentace knihy Odzbrojující krása od Giussaniho nástupce v čele CL, španělského kněze Juliána Carróna.
Už samotná skutečnost, že katolickým knězem napsaná a křesťanskou víru přibližující kniha nalézá otevřené dveře na významném místě muslimského světa, je všechno jiné, jen ne samozřejmá. Představuje jeden z mnoha dokladů toho, že přístup k dialogu zastávaný hnutím Comunione e Liberazione, založený na setkávání a přátelství mezi lidmi, nese své ovoce.
Meetingy nejenže nabízejí možnost takovéhoto setkávání, ale zároveň pro ně svými přednáškami a výstavami umožňujícími všem zúčastněným žasnout nad pozemskou krásou také vytvářejí společný prostor. Právě schopnost úžasu je tím, co může všechny náboženské lidi (a těmi jsou v jistém smyslu všichni lidé) spojovat.
V dané souvislosti je třeba připomenout i knihu Luigiho Giussaniho Náboženský smysl, která oslovuje a obohacuje nejen křesťany, ale i muslimy či lidi jiného (nebo žádného) náboženského vyznání. Všem připomíná, že součástí lidské přirozenosti je hledání Tajemství, které se za vší stvořenou krásou skrývá. Teprve ve volném pokračování tohoto Giussaniho díla, nazvaném Původ křesťanského nároku, je řeč o nároku Krista být ztělesněním tohoto Tajemství.
Křesťané přirozeně musejí být tomuto nároku věrní, podobně jako i vyznavači jiných náboženství bývají věrní nárokům své víry. To neznamená konec dialogu, ale naopak jeho začátek v podobě možnosti vzájemně sdílet své zkušenosti spojené s touhou po Nekonečnu. Přitom mohou vycházet na světlo i pozoruhodné shody.
Na ty poukázal například židovský teolog Neil Gillman v přednášce spojené s vydáním anglického překladu Původu křesťanského nároku z roku 1999. Gillman, žák největšího amerického rabína dvacátého století Abrahama Joshuy Heschela, srovnal obě zmíněná Giussaniho díla s knihami svého učitele Filosofie náboženství a Filosofie židovství, přičemž mj. konstatoval naprostou shodou mezi Giussaniho Náboženským smyslem a Heschelovou Filosofií náboženství v popisu obecně lidské schopnosti náboženského smyslu či radikálního úžasu.
K naléhavě potřebným základům mezináboženského dialogu patří právě poukazování na to, že všechna náboženství musejí stavět na této lidské schopnosti či touze přítomné v lidském srdci. Bez jejího rozvíjení by se totiž náboženství stávala jen pouhými ideologiemi, které lidem kromě jejich vzájemného rozeštvávání nemají co nabídnout.
