Organizace spojených národů letos slaví pětasedmdesáté výročí svého založení (Charta OSN byla v roce 1945 podepsána zástupci padesáti států na červnové konferenci v San Francisku a ratifikována na říjnovém prvním zasedání Valného shromáždění v Londýně). Toto slavení má ovšem zvláštní ráz, a to nejen kvůli skutečnosti, že letošní Valné shromáždění se poprvé v dějinách koná jen „virtuálně“. Také v etické rovině v současné době přibývá důvodů k obavám z dalšího směřování Spojených národů. Ty jsou zřejmé i z videoposelství, se kterým se 25. září 2020 na VS OSN obrátil papež František. Jeho plné znění bylo v českém překladu zveřejněno na stránkách radiovaticana.cz. O týden dříve tyto stránky informovaly i o protestu vzneseném vatikánským zástupcem u OSN proti rezoluci zneužívající boje proti koronaviru k prosazování tzv. reprodukčních práv včetně domnělého práva na potrat.
Svatý stolec je v rámci OSN trvale aktivní od roku 1964, kdy získal status pozorovatele. Jeho nynější stálý pozorovatel při této instituci, arcibiskup Gabriele Caccia, letos sice podporoval myšlenku rezoluce o společném postupu v boji s pandemií podpořené všemi členskými státy, nakonec však nad jejím příjetím musel vyjádřit politování. Rezoluce přijatá 11. září 2020 proti hlasům Spojených států amerických a Izraele totiž nebyla založena na konsensu a naopak jen prohloubila dramatické rozdělení ve vztahu k podstatným etickým otázkám. Je v ní totiž řeč i o potřebě ochrany „reprodukčního zdraví“, pod čímž se skrývá přitakání potratům, tj. usmrcování plodů s diagnostikovanými zdravotními problémy nebo i selektivně prováděných s ohledem na jejich pohlaví apod. Generální tajemník OSN António Guterres po schválení rezoluce prohlásil, že dohlédne na to, „aby vlády nevyužily pandemii Covid-19 k porušování sexuálních a reprodukčních práv“.
I když jde o protiklad toho, co od Spojených národů a jejich představitelů očekává Svatý stolec, poselství papeže Františka Valnému shromáždění nebylo zaměřeno na odsouzení této nejnovější smutné skutečnosti. Spíše vše zasazovalo do obecných duchovních a mravních souvislostí, které je dnes naléhavě třeba si uvědomovat. Podle papeže stojíme na křižovatce a lidstvo se po zkušenosti s pandemií může vydat jak lepším, tak i naopak katastrofálním směrem: buďto nalezne novou globální spoluodpovědnost spojenou s touhou po spravedlnosti, míru a jednotě lidské rodiny, anebo zvítězí národní a osobní sobectví a dojde k pošlapávání práv těch nejchudších a nejzranitelnějších, což přinese zkázu všem.
Svatý Otec zopakoval své varování před „skartační kulturou“, které vyslovil již před pěti lety v promluvě k sedmdesátému výročí založení OSN. Nazval ji „atentátem na lidstvo“ a zdůraznil, že „u počátků této skartační kultury je obrovský nedostatek úcty k lidské důstojnosti, ideologizace vlivem redukcionistických konceptů člověka, negace všeobecnosti jeho základních práv a touha po absolutní moci a kontrole“. V dané souvislosti zmínil i pošlapávání náboženské svobody, v jehož důsledku dochází mj. i k tomu, že křesťané jsou nuceni prchat ze zemí odedávna spojených s jejich vírou a kulturou.
Papež světovým vůdcům připomněl celou řadu palčivých témat, k obzvláštní pozornosti je však vyzval ve vztahu k právům dětí. Po zmínce o problematice dětských migrantů, různých formách násilí na dětech a jejich zneužívání řekl toto:
„Mezinárodní instituce a některé státy navíc podporují potraty jako jednu ze ,základních služeb‘ v rámci humanitární pomoci. Je smutné pozorovat, nakolik je pro určité lidi jednoduché a výhodné popírat existenci života jako řešení na problémy matky i nenarozeného dítěte, které je naopak možné a nutné řešit. Snažně proto prosím státní představitele, aby věnovali výjimečnou pozornost dětem, kterým jsou upírána základní práva a důstojnost, zejména právo na život a vzdělání. Nemohu nevzpomenout na výzvu mladé a odvážné Malály Júsufzajové, která nám před pěti lety na Valném shromáždění připomenula, že ,dítě, učitel, kniha a tužka mohou změnit svět‘.“
Západní politikové se mohou snadno nechat dojmout apely typu citovaných slov pákistánské bojovnice za ženská práva málem zavražděné islamistickými fanatiky, protože přístup žen ke vzdělání na rozdíl od potratů nepředstavuje problém, který by se týkal jejich zemí. Ve vztahu k nejzákladnějšímu právu dětí – právu na život – je však dnešní situace ještě tristnější než před jednačtyřiceti lety, kdy Matka Tereza ve své řeči při přijímání Nobelovy ceny míru řekla:
„Mnozí lidé se dnes velmi zajímají o děti v Indii, o děti v Africe, kde jich značné množství umírá, možná v důsledku špatné výživy, hladu atd., ale milióny jich umírají záměrně z vůle matky. A toto [,právo na potrat‘] je největším ničitelem míru v současnosti. Protože může-li matka zabít své dítě, co brání mně zabít vás a vám zabít mě?“
