Nejvýznamnější americký evangelikální časopis a web Christianity Today (CT) přinesl 14. září 2020 zprávu o konverzi svého někdejšího šéfredaktora Marka Galliho ke katolicismu. Jedná se již o několikátou katolickou konverzi známých osobností z prostředího evangelikálního či letničního křesťanství (v češtině např. nedávno vyšly knihy Řím, sladký domov: Naše cesta do katolické církve od Scotta a Kimberley Hahnových a Velký objev: Naše cesta do katolické církve od Ulfa a Birgitty Ekmanových). Ke konverzím ovšem dochází oběma směry, takže na žádné straně není důvod k nějakému triumfalismu.
Mark Galli (*1952), bývalý presbyteriánský pastor, podle zprávy CT naopak své přijetí katolické víry pojal v ekumenickém duchu. Označil se za „evangelikálního katolíka“ a prohlásil, že je hrdý na svou dosavadní příslušnost k evangelikálům, kteří mu „připomínají některé heroičtější katolíky“ a je si u nich vědom „schopnosti přinášet obrovské oběti při službě hlásání evangelia na některých z nejhůře zkoušených míst naší planety“.
Zpráva o jeho konverzi dále popisuje průběh bohoslužby v katedrále města Joliet ve státě Illinois, při níž biskup Richard Pates Gallimu řekl: „Františku, přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“ Mark Galli si jako svého biřmovacího patrona zvolil sv. Františka z Assisi. Jeho cesta k tomuto okamžiku začala v době, kdy v časopise Christian History redigoval číslo věnované svatému Františkovi, o kterém říká: „Jeho život heroického sebezapření a jeho absolutní zamilovanost do Ježíše na mě přirozeně udělaly hluboký dojem.“ Ve stejné době začal číst i texty papeže Jana Pavla II. Byl osloven hloubkou katolické myšlenkové tradice a zaujat skutečností, že z téže církve vzešli jak František z Assisi, tak Jan Pavel II. Jeho cesta k přijetí katolické víry ovšem od té doby trvala ještě mnoho let. Jedním z jejích mezníků se stalo Galliho zjištění, že i když si mnozí protestanti myslí, že katolíci chtějí být ospravedlněni na základě svých skutků, ve skutečnosti „římští katolíci vyznávají víru v milost ještě radikálněji než radikální luteráni“.
