Životní a umělecká dráha členů slavné irské rockové skupiny U2 v čele s frontmanem a textařem Bonem je z duchovního hlediska nejednoznačná. Tuto nejednoznačnost do jisté míry vyjadřuje i největší gospelový hit této kapely, I Still Haven’t Found What I’m Looking for (Stále jsem nenašel, co hledám), jenž je plný touhy po Kristu, současně se ale pohybuje někde na pomezí víry a pochybností. Podle slov samotného Bona je v něm však každopádně ukryta „čistá radost“, tedy to, co by s křesťanstvím mělo být spojeno na prvním místě.
Uvedená píseň vyšla roku 1987 na desce The Joshua Tree (Jozuův strom), všeobecně považované za vrcholné album skupiny U2. Jeho vydání předcházela „pouť“ irských rockerů do pouštní oblasti na jihozápadě Spojených států, v níž roste Jozuův strom, schopný pod pískem a kamením nalézat vodu. To lze chápat jako metaforu naděje, o jejímž hledání album vypráví.
To se týká zvláště také úvodní písně desky nazvané Where the Streets Have No Name (Kde ulice nemají jména), po níž teprve následuje I Still Haven’t Found What I’m Looking for. Městem, kde ulice nemají jména, je v této písni uprchlický tábor v Etiopii, do kterého se křesťanským soucitem vedený Bono vydal na čas pomáhat hladovějícím nešťastníkům a spoluprožívat jejich bídu. Může jím však být i Boží království, k jehož vizi celá skladba směřuje – místo, v němž už nebude existovat ani rozdělení na chudé a bohaté, ani například rozdělení na katolíky a protestanty (v protikladu k severoirskému Belfastu, nechvalně známému tím, že se v něm naopak už ze jmen ulic dá poznat, ke kterému vyznání se v nich žijící lidé hlásí).
Tímto směrem ukazuje i I Still Haven’t Found What I’m Looking for. V jednom z mnoha krásných veršů této písně Bono říká: „Věřím v příchod Království / tehdy se všechny barvy slijí v jedinou.“ Tento verš se objevuje v poslední ze tří částí písně, po nichž vždy následuje refrén spojený s výrokem, že vypravěč stále nenašel, co hledá. Ten lze snad chápat biblicky ve smyslu pasáže z Listu Filipským 3,12–14, v níž apoštol Pavel vysvětluje, že ještě nedosáhl cíle a není dokonalý, ale byl uchvácen Kristem a k cíli, kterým je Boží povolání v Kristu, se žene. Právě ve srovnání s jednoznačností Pavlova vyznání víry může nicméně Bonův text působit spíše jen jako její hledání.
Právě svědectví o hledání Krista je ovšem v rámci evropské populární hudby, která je ve srovnání s americkou mnohem méně spojena s tradicí duchovních písní, gospelů a spirituálů, významné a důležité. Nejde v něm zdaleka jen o intelektuální hledání, ale spíš o vášnivou touhu být s Kristem, kterou Bono v úvodní části písně vyjadřuje těmito slovy:
„Vystoupil jsem na nejvyšší hory / přeběhl jsem pláně / jen abych mohl být s tebou / jen abych mohl být s tebou. // Běžel jsem, plazil jsem se / přelezl jsem tyto městské hradby / tyto městské hradby / jen abych mohl být s tebou.“
Srdce křesťana je však bitevním polem, na které se takto popsaná touha střetává se silami, které je chtějí táhnout opačným směrem. O těch pojednává prostřední část skladby, v níž Bono zpívá nejprve o síle tělesnosti a pak o rozporuplnosti, s níž může mluvit jazykem anděla, ale natahovat se po ruce ďábla.
Závěrečná část však vyznívá jako jasné vyznání víry ve spásu, kterou nám Kristus daroval: „Zpřetrhal jsi pouta / uvolnil jsi řetězy / nesl jsi kříž / a mou hanbu / a mou hanbu / ty víš, že tomu věřím…“
Po vyznání z poslední sloky ovšem zase ještě následuje nejednoznačný refrén se slovy „ale stále ještě jsem nenašel, co hledám“. Tímto otevřeným koncem se skladba odlišuje od jímavé pasáže z Písně písní 3,1–4, v níž milá všude s velikým odhodláním hledá toho, po němž touží její srdce, až jej konečně nalezne. Text I Still Haven’t Found What I’m Looking for a jmenovitě jeho první část lze nicméně označit za výpověď, která tuto touhu přibližuje modernímu člověku.
V křesťanském čtení Písně písní jde o popis touhy po Kristu ze strany Jeho církve či duše křesťana. Je jistě pozoruhodné, že i jedna z nejslavnějších písní celé populární hudby vyjadřuje touhu po Kristu, přítomnou v lidském srdci.