Na letošní rok připadla tři výročí spojená se slezským knězem a mučedníkem doby konfesních konfliktů Janem Sarkandrem: 400. výročí jeho smrti z března 1620, 160. výročí blahořečení z května 1860 a 25. výročí svatořečení z května 1995. V sobotu 12. září 2020 se podle zprávy zveřejněné na stránkách olomouckého arcibiskupství konala oslava tohoto trojího jubilea v olomoucké katedrále sv. Václava.
V jejím středu stála mše, při níž byl hlavním celebrantem pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Ten ve svém kázání odkaz Jana Sarkandra aktualizoval takto: „Také dnes se náboženství i slovo Bůh zneužívají, loví se na ně politické hlasy, kdekdo se domnívá, že pravda neexistuje a každý má vlastní pravdu – je to doba ztráty orientace. Svatý Jan se ovšem držel pravdy Kristovy, a za tu také zemřel.“
Pravda Kristova je zajisté tím, co všechny křesťany může a musí spojovat, což však bohužel neplatí právě o postavě sv. Jana Sarkandra. Toho evangelíci většinou považují za bojovného katolíka a kněze ztělesňujícího protireformační snahy o potlačování protestantismu, který si ve farnostech, v nichž působil před stavovským povstáním, počínal nesnášenlivě vůči jinověrcům. Publikace katolických autorů vesměs toto tvrzení buď odmítají, anebo poukazují na to, že Sarkandra musíme vnímat v kontextu jeho doby, v níž nevládla snášenlivost ani z protestantské strany, jak o svědčí právě i Sarkandrova smrt. K té došlo v době krátké vlády evangelíků na Moravě krátce před Bílou horou, kdy byl Jan Sarkander v Olomouci opakovaně vyslýchán za použití útrpného práva a na následky mučení pak zemřel.
Jeho svatořečení z roku 1995 působilo mezi českými katolíky a evangelíky ekumenické problémy, které však souvisely s tím, že nebyl zcela pochopen tehdejší úmysl papeže Jana Pavla II. Ten si přál Sarkandrovu kanonizaci provést v duchu vzájemného odpuštění starých ran a ve spojení se společnou úctou všech křesťanů ke každému, kdo v dějinách rozděleného křesťanstva na obou stranách trpěl. Jeho důraz na úctu k mučedníkům se týkal právě všech mučedníků, nikoliv jen katolických. Souvisel i s papežovou známou výzvou: „Nebojte se!“
Úcta k sv. Janu Sarkandrovi je spojena především s olomouckou arcidiecézí. Ta letos patří k těžce zkoušeným. Poté, co musely být připomínky březnového a květnového výročí tohoto světce přesunuty až na 12. září, byla nakonec i tato odložená oslava poznamenána opět tísnivou situací ohledně znovu postupující epidemie. O tři dny později, 15. září 2020, se dokonce na webu olomouckého arcibiskupství objevila smutná zpráva o zrušení bohoslužeb s účastí lidu na hlavním arcidiecézním poutním místě, Svatém Hostýně, kvůli poslání členů tamější duchovní správy do karantény.
O to aktuálněji působí výzva, kterou kardinál Dominik Duka uzavřel své kázání, pronesené při nynější sarkandrovské oslavě: „Naším největším bohatstvím a nadějí jste vy, ženy a muži církve. Nemusíme se tedy bát ničeho, ani čínské chřipky: buďme rozumní a dodržujme, co máme, ale neděsme se, protože Bůh je silnější.“
