Ve Spojených státech spěje do finále bitva o to, kdo bude v příštích čtyřech letech obyvatelem Bílého domu, sídla amerických prezidentů. Ve volbách, které se budou konat 3. listopadu 2020, budou proti sobě jako obvykle stát především kandidáti Republikánské a Demokratické strany, stávající prezident Donald Trump a někdejší viceprezident Joseph „Joe“ Biden. Pro křesťanské voliče není žádný z nich kandidátem, kterého by mohli bez problémů volit, takže stojí před nejednoduchým dilematem.
To platí zvláště také pro americké katolíky, pro které je každý z kandidátů přijatelný z hlediska jedné části s vírou spojených hodnot a nepřijatelný z hlediska jiné. Zpráva zveřejněná 13. září na portálu Catholic News Agency poukazuje na skutečnost, že jejich rozhodování ve volbách bude závislé na tom, které otázky vnímají jako prioritní.
Prezident Donald Trump je podle této zprávy americkou biskupskou konferencí chválen za věci typu ochrany svobody svědomí pracovníků ve zdravotnictví a snahy zamezit financování potratů z peněz daňových poplatníků či ukončit vládní mandát k tomu, aby lékaři plnili požadavky na chirurgické provádění změny pohlaví. Současně si ovšem Trumpova administrativa ze strany biskupů vysloužila kritiku za to, že na federální úrovni obnovila provádění poprav, omezila počet uprchlíků přijímaných ve Spojených státech, na hranicích s Mexikem oddělila děti migrantů od jejich rodičů a zahájila deportace chaldejských křesťanů z oblasti Detroitu.
Katolíci, kteří se budou rozhodovat na základě postoje k právu nenarozených dětí na život, budou dozajista volit Trumpa. Bude-li však pro některé katolické voliče primární otázkou křesťanštější osobní život a způsob vystupování obou kandidátů, dají zřejmě přednost Bidenovi.
Biskupská konference USA nicméně ve svém letošním listu napsala, že i když katolíci musejí při volbách zvažovat různé otázky, problém potratů jako bezprostředního útoku na samotný život je prioritou. I když současně konstatovala, že nelze ignorovat ani jiná ohrožení lidského života či jeho důstojnosti, která jsou spojena s problémy typu rasismu, ohrožení životního prostředí, chudoby a trestu smrti, na základě tohoto listu mohou katoličtí voliči sotva pokládat propotratové postoje Demokratické strany za druhořadou otázku.
Bidenův postoj k potratům a antikoncepci (ale i k náboženské svobodě těch, kdo se na základě svého svědomí na těchto věcech nechtějí podílet, k právu náboženských organizací řidit se svými vlastními normami a ne normami typu tzv. antidiskriminačního zákona apod.) je z katolického hlediska zjevně nepřijatelný. I když Biden alespoň nepatří k radikálně progresivistickému křídlu Demokratů, jako svou potenciální viceprezidentku – jejíž možný nástup do čela Spojených států nelze vzhledem k jeho vysokému věku vnímat jen jako zcela hypotetický – si vybral Kamalu Harrisovou, která je známá právě svými radikálními postoji na poli potratů a tzv. plánovaného rodičovství.
Na druhou stranu ovšem katolická etika tvoří celek, ze kterého nelze jednostranně vyjímat jen téma potratů, a například ve vztahu k tématům stojícím v popředí pontifikátu dnešního papeže (imigranti, sociální spravedlnost, životní prostředí) k ní má Biden bezesporu blíže než Trump. Američtí katoličtí voliči tedy stojí před obtížným rozhodováním, i když se vzhledem k důležitosti úcty k životu a ke svobodě svědomí zdá být menším zlem spíše stávající prezident.
Předvolební diskuse mezi americkými křesťany se ovšem točí jen kolem vnitropolitických otázek, přičemž druhý mandát dnešního šéfa Bílého domu by mohl představovat menší zlo právě jen ve vztahu k nim. Při pohledu z naší části světa se situace může jevit jinak. Z hlediska postojů k Rusku a k Severoatlantické alianci Donald Trump určitě není tím, na koho bychom rádi sázeli ve vztahu k případně nutné obraně naší svobody.
