Zpěvák Johnny Cash (1932–2003) je všeobecně znám jako „Muž v černém“, a to nejen kvůli černým šatům, v nichž kdysi vystupoval při svých koncertech, ale především kvůli své legendární písni Man in Black, v jejímž textu vysvětluje smysl této své image.
Jedná se o titulní píseň alba Man in Black z roku 1971, které se sice v době svého vydání probojovalo na první příčku country hitparád, ale nedá se označit za komerčně zaměřené. Spíše naopak, Cash na ně vědomě zařadil písně, o nichž věděl, že se sekulárně smýšlejícímu většinovému publiku zamlouvat nebudou a počet prodaných desek sníží.
Šlo především o skladbu The Preacher Said, „Jesus said“ (Kazatel řekl: Ježíš říká), v níž Cashův zpěv uvozuje klíčové evangelní výroky pronášené slavným evangelikálním kazatelem Billym Grahamem. Už svým názvem je výmluvná i píseň I Talk to Jesus Every Day (Každý den rozmlouvám s Ježíšem), hlásající zvěst o Kristu, který je na jedné straně neporovnatelně významnější než všechny celebrity a na straně druhé u něj vždy najdou soucit a přijetí lidé chudí a v očích mocných tohoto světa bezvýznamní.
Podobné poselství přináší i hit Man in Black. Je v něm ovšem podáno méně přímočaře, takže sekulární publikum si tuto píseň může vykládat i jako pouhý „protestsong“ kritizující zacházení s chudými ze strany bohatých. Jde v ní však spíše o vyjádření osobního postoje autora, který se od Ježíše učí soucítit se všemu chudými a trpícími a v evangelním duchu žízní po spravedlnosti.
Text písně je koncipován jako zpěvákova odpověď na otázku, proč vystupuje jen v černém a ne v šatech jasných barev. Johnny Cash v něm vysvětluje, že tímto způsobem vyjadřuje svůj zármutek nad všemi „ubohými a zbitými“, kteří žijí bez naděje v chudinských čtvrtích, nad starými, nemocnými a osamělými lidmi, nad těmi, kdo byli zabiti ve válce (píseň vznikla v době americké intervence ve Vietnamu) atd.
Zpěvák v písni projevuje soucit nejen s materiálně chudými, ale i s těmi, kteří jsou chudí po stránce duchovní a mravní. Tato skutečnost je příznačná pro jeho chápání evangelia i pro jeho chápání sebe samého: Cash se nikdy nepokládal za spravedlivého a naopak vždy doufal, že bude započten mezi celníky a hříšníky, kterým se podle evangelií dostalo Kristova odpuštění a slitování. Věděl, že jen díky Boží milosti neskončil mezi těmi, kterým chodil zpívat do věznic, nebo mezi zpěváky typu Janis Japlinové či Jimiho Hendrixe, jež zahubil jejich divoký životní styl. V Man in Black vyjadřuje soucit i s „vězni, kteří si dlouhá léta odpykávají své viny“, a s „lehkomyslnými, jejichž poslední trip skončil smrtí“.
Píseň však odkazuje i k mučedníkům, kteří „zemřeli ve víře, že Pán byl na jejich straně“, a také k potřebě hlásání evangelia. V její klíčové sloce Cash zpívá: „Nosím smutek za ty, kteří nikdy nečetli či neslyšeli Ježíšova slova o cestě ke štěstí skrze lásku a milosrdenství.“
Man in Black se stal Cashovou neoficiální hymnou, díky niž už nikdy nemůže upadnout v zapomnění důraz „Muže v černém“ na milosrdenství a na soucit s chudými a trpícími. I když by se mohlo zdát, že americká hvězda popmusic protestantského vyznání a divokého života nemůže mít mnoho společného s papežem Františkem, právě tento důraz dnešního papeže velmi připomíná.
