Před sedmnácti lety ztratil žánr country music svou největší hvězdu a celý svět populární hudby byl zasažen zprávou, že 12. září 2003 odešel na věčnost Johnny Cash, známý jako Muž v černém (Man in Black). Od té doby se však nepřestávají objevovat nově vydávané písně a také dokumenty shromažďující doposud veřejnosti neznámá svědectví Cashových blízkých. Od 11. listopadu 2019 lze například na YouTube Originals shlédnout film The Gift: The Journey of Johnny Cash, dokumentující světlá i temná místa Cashovy životní a umělecké cesty a poukazující na to, že v jejím středu stála duchovní dimenze spojená s vírou.
V tomto ohledu je výmluvný už i samotný název The Gift (Dar). Cashův zvučný hlas a talent spojený se zpěvem a skládáním písní Johnnyho matka už v době jeho dospívání označila za dar od Boha, který na něj vložil svou ruku. Cash na tato slova nikdy nezapomněl. V jeho životě byly i doby, v nichž se od Boha dramaticky vzdálil. Tím spíš však věděl, že je hříšníkem odkázaným na Boží milost. Nikdy také nepropadl pýše, která by u hvězdy jeho druhu nebyla překvapivá, protože vždy věděl, komu za svůj „dar“ vděčí.
Cash pocházel z chudé baptistické rodiny z amerického Jihu, zvyklé na tvrdou práci na plantážích s bavlnou a vědomé si své odkázanosti na Boha. Narodil se 26. února 1932 v Kingslandu ve státě Arkansas. Pokřtěn byl podle baptistické tradice až na základě svého osobního rozhodnutí pro Krista, které učinil ve věku dvanácti let. V témže roce prožil i další z klíčových zkušeností svého života v podobě smrti bratra Jacka, který byl jeho duchovním vzorem. Jack Cash zemřel na následky tragického úrazu poté, co rodině shromážděné u jeho smrtelné postele vyprávěl o svém vidění andělů a nebe.
I když jižanský protestantismus bývá mnohdy protikatolicky zaměřený, pro Cashe byla vždy mnohem důležitější společná víra v Krista než konfesní rozdíly. Po návratu z vojenské základní služby na americké základně v západním Německu se dokonce roku 1954 oženil se zbožnou katolickou dívkou Vivian Libertovou, přičemž souhlasil i s katolickou výchovou budoucích dětí.
V následujících sedmi letech se Johnnymu a Vivian narodily čtyři dcery a Cash byl podle svých slov odhodlán vydat ze sebe to nejlepší jak v roli manžela a otce, tak i na své ve stejné době nastoupené dráze umělce. Svou hudební kariéru úspěšně zahájil u firmy Sun, zaměřené na vydávání rock’n’rollových nahrávek. Sám si přál zpívat především gospel, tj. hlásat svými písněmi křesťanskou zvěst, a z tohoto důvodu roku 1957 přešel k firmě Columbia, u níž teprve mohl vydat své první gospelové album. Jeho tvorba však dlouho zůstávala jako by rozdělena na rockové či countryové skladby oslovující také či především sekulárně smýšlející většinové publikum na straně jedné a gospelové písně na straně druhé.
Rozpolceně začal bohužel brzy působit i samotný Cash. Zatímco z jeho tvorby nikdy nezmizelo vyznávání Krista, jeho život tomu v divoké éře „drog, sexu a rock’n’rollu“ stále víc přestával odpovídat. I když manželství Johnnyho a Vivian bylo katolické, a tedy nerozlučitelné, postupně spělo k civilnímu rozvodu. Zpěvákův čím dál divočejší životní styl spojený mj. se vzrůstající závislostí na drogách a sklonem k násilí zničil jeho donedávna šťastnou křesťanskou rodinu. Vše nakonec zpečetil Cashův osudový vztah se zpěvačkou June Carterovou, která se posléze stala jeho druhou ženou.
Ještě předtím ale Cash prožil zkušenost, kterou jak ve filmu The Gift, tak ve své i česky vydané autobiografii líčí jako ústřední moment svého života. Roku 1967 – v době, kdy už byl fyzickou troskou v důsledku konzumace drog – se mu zdálo, že jeho vzdálení se od Boha už došlo příliš daleko na to, aby pro něj ještě mohla být cesta zpět. Bezmála už spáchal sebevraždu v jeskynním labyrintu Nickajack Cave, kde však v rozhodující chvíli poznal, že i když on opustil Boha, Bůh neopustil jej. Po duchovní zkušenosti prožité v Nickajackských jeskyních, při níž do jeho nejhlubší temnoty zazářilo Boží světlo, našel sílu k boji s drogovou závislostí, kterou posléze úspěšně překonal, a k obnově svého života a své víry.
I když se v následujícím období svého života stal mj. i ordinovaným pastorem baptistické církve, nikdy nevystupoval jako kazatel promlouvající k hříšníkům, ale vždy jen jako ten, kdo sám poznal hloubku své duchovní bídy a nemůže mít vůči nikomu pocit nadřazenosti. Při svých proslulých koncertech ve věznicích ve Folsomu a v San Quentinu z konce šedesátých let vystupoval i mezi těžkými zločinci jako jim rovný.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla spojena s Cashovou upřímnou snahou sloužit Božímu království. Ta se projevovala nejen v jeho gospelových písních, nahrávaných mj. i na místech Kristova působení ve Svaté zemi, ale i mnoha jinými způsoby. Johnny Cash například natočil mluvená alba, na kterých čte celý Nový zákon, a napsal román o obrácení svatého Pavla Man in White. Toto období bylo ovšem spojeno i s jistým úpadkem Cashovy kariéry a poklesem zájmu o jeho desky., obzvlášť patrným v době zpěvákova působení u firmy Mercury na přelomu osmdesátých a devadesátých let.
V posledním desetiletí svého života musel navíc Johnny Cash čelit stále se zhoršujícím zdravotním problémům. Jeho umělecká velikost však právě v něm zazářila v celé své autentičnosti a znovu oslovila nejširší vrstvy posluchačů všech generací včetně mládeže. Strůjcem velmi plodného závěrečného období Cashovy umělecké dráhy byl na „mládežnickou“ hudbu zaměřený producent Rick Rubin, který zpěvákovi pomohl vyjádřit ryzí jádro jeho tvorby.
Roku 1994 vyšla první deska Cashovy a Rubinovy série American Recordings, na jejímž obalu byla fotografie Cashe se dvěma psy, černým a bílým, kterým dal Johnny jména Sin (Hřích) a Redemption (Vykoupení). Na tomto svém klíčovém albu Cash skvěle propojil obě doposud spíše oddělené polohy svého písničkářství, tj. zdánlivě světské písně o drsných mužích, hříších a zločinech na straně jedné a gospelové písně o vykoupení na straně druhé. Nejdůležitější písní této desky je skladba Redemption. Cash v ní zpívá o ukřižovaném Kristu jako zdroji odpuštění a duchovní svobody a velmi osobním způsobem mu vzdává dík za vykoupení či záchranu.
Následovalo ještě dalších pět alb série American Recordings, z nichž poslední dvě byla Rickem Rubinem vydána až po zpěvákově smrti. V celé sérii Cash v pestré kolekci písní různých žánrů s posluchači sdílí svůj rozporuplný životní příběh se všemi jeho světly i stíny, tíži svých minulých selhání i současných bolestí, vrcholících smrtí jeho druhé ženy a blízkostí vlastní smrti, ale především naději, čerpanou z víry v Krista jako Spasitele a z osobní zkušenosti s Původcem „daru“, kterým celá jeho tvora je.
Johnny Cash zemřel v nemocnici sv. Tomáše v Nashvillu dne 12. září 2003. Pochován byl na hřbitově Hendersonville Memory Gardens nedaleko svého bydliště v Hendersonvillu ve státě Tennessee. Na jeho náhrobku je závěrečný verš Žalmu 14: „Kéž u tebe naleznou přijetí slova mých úst i rozjímání mého srdce, ó Hospodine, má sílo a můj vykupiteli.“
