Portál Církev.cz dne 2. září 2020 s odkazem na Kroměřížský deník.cz informoval o nově vybudovaném zázemí pro poutníky na Svatém Hostýně. Od konce srpna jim slouží přístavba k Poutnímu domu číslo 1. Dřevěná terasa také ukryje návštěvníky před deštěm a nepříznivým počasím. Podle článku v deníku.cz patří Hostýn k nejnavštěvovanějším poutním místům v Česku a kvalifikovaný odhad hovoří o tom, že by se počet jeho návštěvníků mohl pohybovat mezi 400 a 500 tisíci lidí ročně.
Na Hostýně se pravidelně (včetně letošního roku) vedle hlavní srpnové poutě spojené s titulární slavností Nanebevzetí Panny Marie konají např. pouť muzikantů, pouť pedagogů, pouť Radia Proglas a TV Noe, orelská pouť, pouť rodin olomoucké arcidiecéze atd. V říjnu 2019 se na Hostýně sešli i biskupové Čech a Moravy.
Zvláště významná je hostýnská muklovská pouť, na níž se scházejí někdejší vězňové doby komunismu. V té byl Hostýn jak místem ztělesňujícím tehdejší pronásledování (na hostýnském hřbitově dnes stojí památník obětí komunismu), tak i ztělesněním odporu proti zlu tehdejšího režimu. V tomto ohledu lze i dávné legendární dějiny poutního místa vnímat symbolicky.
Svatý Hostýn je odedávna symbolem naděje a víry. Moravané se zde utíkají k Vítězné Ochránkyni Moravy, „Matce Boží, která na Hostýně divy tvoří“. Bazilika Nanebevzaté Panny Marie, ležící na jednom z hostýnských vrchů jako nejvýše položená sakrální stavba na Moravě, je místem, na němž pod ním se odehrávající zlo ztrácí svou moc a Panna Maria Hostýnská s Ježíškem a blesky proti němu vždy pomáhá. Když například František Křelina za nacistické okupace ve svém románu o svaté Anežce a legendárním vítězi nad Tatary Jaroslavovi ze Šternberka popisoval marný útok tatarských nájezdníků na Hostýn z roku 1241, tehdejší čtenáři velmi dobře věděli, že je ve skutečnosti řeč o dění zcela aktuálním…
Není podstatné, že za historicky doloženou skutečnost lze pokládat jen to, že tatarský (resp. mongolský) vpád do střední Evropy zasáhl i Moravu, která jej však přestála bez velké újmy. Zbožná tradice každopádně říká, že naši předkové hledali útočiště před Tatary na Hostýně. Modlili se k Panně Marii, která pak zapálila bleskem tatarské ležení pod horou Hostýn a zahnala Tatary na útěk prudkým deštěm s přívaly vody. Tuto legendu zaznamenal roku 1665 jezuita Bohuslav Balbín v dodatcích k dílu Diva Montis Sancti.
Archeologicky doložené je osídlení Hostýna v době mladohradištní (třinácté století), odpovídající době legendárního tatarského vpádu. Snad zde již tehdy mohl stát kostelík. Nejstarší zápis o poutích na Svatý Hostýn ale představuje až listina z roku 1625, uložená v archivu olomoucké konzistoře. Píše se v ní, že na Hostýně je stará svatyně, kam dvakrát ročně chodívají procesí. Už ve spojení s rokem 1567 však Hostýn jako poutní místo uvádějí Dějiny Tovaryšstva Ježíšova české provincie z poloviny osmnáctého století.
Hostýn byl součástí bystřického panství, jehož protestantský pán Václav Bítovský z Bítova nechal údajně krátce před Bílou horou hostýnskou mariánskou sošku i kostelík zničit. K obnově poutního místa přistoupil katolický pán Václav z Lobkovic, majitel bystřického panství od roku 1628. Roku 1650 prodali Lobkovicové panství Janu z Rottalu. Janova manželka, Marie ze Štenberka, dala pro hostýnský kostelík zhotovit stříbrný obraz Panny Marie, Matky Boží, Vítězné Ochránkyně Moravy, který znázorňuje útěk Tatarů od Hostýna. Tento obraz byl později přenesen do kostela sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem (dnešní hostýnská Madona a reliéf navazující na rottalovský obraz od řezbáře Benedikta Edeleho pochází z roku 1845). Za Jana Rottala byly také přistavěny nové kaple včetně Vodní kaple kolem pramene hostýnské Svaté vody, pokládané za zázračnou.
Stavební činnost na Hostýně vyvrcholila za potomka Jana Rotalla, hraběte Františka Antonína Rottala, v letech 1721–1748, kdy vznikl velkolepý chrám Panny Marie Vítězné a jejího Nanebevzetí. Vytvořil jej Tomáš Šturm z Holešova, nadaný a proslulý stavitel své doby, podle plánů kroměřížského architekta olomouckých biskupů italského původu Ignáce Cyraniho z Bolleshousu. Jde o centrálně orientovanou stavbu oválného půdorysu v pozdně barokním slohu s mohutnými základy zapuštěnými ve skále.
Tak jako tolik jiných míst zaplavovaných davy zbožných poutníků, ani Svatý Hostýn nenalezl slitování u osvícenského císaře Josefa II., který roku 1784 zakázal všechny poutě a o tři roky později nařídil zrušení hostýnského chrámu. Nařízené zboření se naštěstí neuskutečnilo, kostel však byl uzavřen, vydrancován a poničen. I k jeho chátrající ruině se však nadále vydávali poutníci věrní víře a tradici.
K postupné obnově slávy Hostýna mohlo dojít až po napoleonských válkách, kdy se změnil postoj státních úřadů a současně se poutní místo dostalo do středu pozornosti českého obrozeneckého hnutí na Moravě ve spojení s básní Josefa Lindy o Jaroslavovi ze Šternberka v podvrženém Rukopisu královédvorském. Obnovy hostýnského chrámu se ujal bystřický farář Bernard Reger. Ten roku 1828 založil sbírku k tomuto účelu, na niž přispěla i císařská rodina či tehdejší majitel panství baron Loudon.
Trvalo však velmi dlouho, než mohl chrám Nanebevzaté Panny Marie nabýt dnešní podoby. K jeho slavnostnímu znovuvysvěcení došlo až 15. srpna 1891. Má podobu oválu se dvěma věžemi ukončenými stříškami v podobě čtyřbokého jehlanu. Střecha má tvar helmice s bronzovou krytinou. V interiéru se prolínají dva umělecké slohy – pozdní baroko a klasicismus.
V průběhu dostavby chrámu se Družstvo svatohostýnské roku 1881 rozhodlo vybudovat na Hostýně také klášter s řádovými knězi jezuity. Do dalších dějin Svatého Hostýna se významně zapsal i kněz, katolický politik a pozdější olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, z jehož popudu vznikla roku 1895 Matice svatohostýnská. Ta pak ještě téhož roku odkoupila od majitele panství celý vrchol kopce i s okolním lesem a ubytovnou. K další významné události dějin Svatého Hostýna došlo v roce 1897, kdy samotný císař František Josef I. na Hostýně položil základní kámen ke kapli Svatého Kříže s rozhlednou. K dotvoření poutního areálu přispělo i vybudování křížové cesty architekta Dušana Jurkoviče z roku 1903 a především monumentálního 242 metrů dlouhého schodiště z roku 1910.
Jednou z nejpozoruhodnějších náboženských událostí dvacátého století se pak stala korunovační slavnost ze srpna 1912, která proběhla za obrovské účasti věřících z Moravy, Čech, Slezska, Slovenska, Vídně i vzdálené Ameriky. Milostná socha Panny Marie a jejího božského Dítěte při ní byla ozdobena vzácnými korunkami ze zlata a drahých kamenů, zhotovených předními českými umělci.
K sedmdesátému výročí korunovace sochy Panny Marie Svatohostýnské získal poutní chrám v srpnu 1982 vysoké vyznamenání, když mu papež Jan Pavel II.udělil titul basilica minor. V jubilejním roce 2012 proběhla slavnostní instalace sedmi nových zvonů, jež mají budoucím generacím připomínat sté výročí korunovace Vítězné Ochránkyně Moravy. Roku 2018 pak byl celý hostýnský areál prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
Každoročně proudí na Hostýn davy poutníků, turistů, cyklistů a milovníků zimních sportů. Hostýnské vrchy jsou plné turistických cest a cyklistických či lyžařských tras, na něž mohou jejich návštěvníci vyrážet z turistických chat Na Tesáku a Na Trojáku. Svatý Hostýn si uprostřed tohoto ruchu stále uchovává meditativní ráz a působí jako ostrov pokoje a ztělesnění naděje a víry v dnešním neklidném světě.
