Internetové noviny Christianity Today zveřejnily dne 18. srpna 2020 článek nazvaný „Miloval muslimy, protože miloval Ježíše. Bible mu ukázala jak“. Vylíčily v něm příběh koncem loňského roku zesnulého misionáře mezi muslimy jménem Rick Love, který se držel protestantské zásady „pouze Písmo“ a kterému podle článku právě Bible nakonec ukázala, že muslimy je třeba milovat i jinak, ne jen jako adresáty zvěsti evangelia.
Rick Love byl Američan patřící ke generaci dospívající v divoké éře „sexu, drog a rock’n’rollu“ šedesátých let, která křesťanství vnímala s pohrdáním jako součást společenského establishmentu. Poté, co prožil setkání s Ježíšem a konvertoval, začal důsledně rozlišovat mezi následováním Krista a náboženskokulturní tradicí spojovanou s křesťanstvím. Z Písma vyčetl, že se Bůh ve stejné míře stará o všechny národy a kultury, a distancoval se od amerického nacionalismu. Současně mu ovšem chybělo hlubší zakotvení v církevních dějinách a tradici.
Zatoužil stát se misionářem hlásajícím radostnou zvěst muslimům a s manželkou Fran odešel do Indonésie. Později se stal představitelem velké evangelikální organizace Frontiers usilující o rozšíření víry v Krista jako Spasitele mezi muslimské národy. Tato etapa jeho života trvala až do doby po 11. září 2001. V době takzvané války s terorem a eskalace násilí ve světě však Rick Love prožil to, co sám popsal jako svou „druhou konverzi“.
Na jejím počátku stál článek publikovaný začátkem roku 2002 v časopise Mother Jones, který jej obviňoval z vedení „lstivé křižové výpravy“ a označoval za hlavního představitele úskočných snah o pokřesťanštění muslimů. V globalizovaném světě po 11. září byl tento článek rychle přeložen do mnoha jazyků a odkazy k němu se objevily na titulních stránkách novin v mnoha muslimských zemích.
I když uvedený text nelíčil jeho postoje spravedlivě, Rick Love jej těžce prožíval ve svém svědomí. Uvědomil si, že opravdu nebyl vůči muslimům upřímný, a začal toho litovat. Znovu se ponořil do studia Bible a ve světě plném násilí přemýšlel o tom, že podle Písma mají být křesťané tvůrci pokoje. Objevil téma míru, přítomné ve všech částech Bible, a pochopil, že Ježíšův učedník se musí starat nikoliv jen o věčnou spásu, ale i o dobro lidí v tomto světě.
Jeho „druhá konverze“ vedla k zaujetí nového postoje k muslimům a muslimskému světu. Z biblických veršů typu Ježíšova přikázání milovat svého bližního jako sebe samého či Jeremjášovy výzvy Židům v Babylóně, aby usilovali o pokoj místa, v němž se ocitli, si Rick Love odvodil nutnost přátelských vztahů s muslimy a spolupráce s nimi ve prospěch míru a dobra společnosti. Dospěl k přesvědčení, že ježíšovský způsob lásky k muslimům nedovoluje redukovat přátelství s nimi jen na pouhý prostředek usilování o jejich konverzi.
V roce 2006 Rick Love opustil organizaci Frontiers a založil hnutí Peace Catalyst, zaměřené na úsilí o mír mezi křesťany a muslimy. K překvapení mnohých se stal jedním z protagonistů mezináboženského dialogu, do kterého se zapojil například v odpovědi na výzvu dialogicky zaměřených muslimských teologů A Common Word, jež v roce 2007 křesťany vyzvala k úsilí o vzájemné porozumění a spolupráci na základě dvojpřikázání lásky k Bohu a lásky k bližnímu.
Rick Love se podílel na snahách spojovat představitele muslimů, křesťanů i židů ke společnému povolání milovat Boha a bližní. Zatímco jeho původním cílem bylo výhradně získávání muslimů pro Krista, nyní lásku k nim bez jakýchkoliv postranních úmyslů vnímal jako sílu schopnou měnit svět. Symbolem láskyplného přátelství se v hnutí Peace Catalyst stalo lámání chleba u společného stolu (které však samozřejmě nelze zaměňovat s eucharistií).
Důraz byl kladen na to, že Rick a jeho přátelé jsou na prvním místě učedníky Krista, následujícími Ježíše tam, kam je On vede. Love po své „druhé konverzi“ nijak nezměnil svou původní víru, ale jen obnovil její ústřední důraz na následování Krista. Když v roce 2019 po těžké nemoci umíral, byl přesvědčen, že hnutí Peace Catalyst bude dál kráčet ve směru jím rozvíjené vize spojené s Božím královstvím a uskutečňováním Boží vůle na této zemi.
Katolické církevní dokumenty ovšem křesťany k rozvíjení snah o dialog a spolupráci s muslimy soustavně vyzývají již od dob Druhého vatikánského koncilu (1962–1965). Je paradoxní a snad i trochu smutné, že Rick Love musel jít cestou dlouhého a tápavého osobního hledání, než mohl dospět k závěrům, k nimž katolická církev i část protestantské ekumeny dospěla už dávno.
I katolicismus ovšem v průběhu dějinného hledání křesťanského postoje k muslimům prošel podobnou cestou jako on, tedy cestou, na níž teprve po snahách zaměřených jen na pokřesťanštění muslimů mohlo postupně dojít i k rozvíjení mezilidského a mezináboženského dialogu.
Symbolickou historickou postavou, jejíž příběh není zcela nepodobný příběhu Ricka Lovea, zde představuje sv. František z Assisi. Ten se v roce 1219 v doprovodu jednoho ze svých řádových spolubratrů vypravil k egyptskému sultánovi al-Kámilovi s cílem zvěstovat muslimskému vládci evangelium. Jeho setkání se sultánem a dalšími muslimy se však vyvíjelo jinak, než František původně předpokládal, a vedlo právě k navázání mezilidských vztahů a vzájemného rozhovoru, který od té doby v dějinách vztahů mezi křesťany a muslimy stále pokračuje.
