Dne 5. září 2020 přineslo brněnské biskupství na svých stránkách biskupstvi.cz zprávu „Vranov přivítá primase českého i metropolitu moravského“. Významné mariánské poutní místo Vranov u Brna spravované řádem paulánů podle ní letos u příležitosti 780. svého založení plánuje řadu akcí. Součástí duchovního programu, v němž budou mj. v neděli 6. září celebrovány mše svaté za školáky, studenty, učitele, katechety, lékaře a zdravotníky a o slavnosti Narození Panny Marie o dva dny později za ochranu dětí a rodin a za nemocné, bude i nedělní pontifikální mše kardinála Duky a úterní arcibiskupa Graubnera.
I když vranovské poutě jsou spojeny především s Narozením Panny Marie, kterému je zasvěcen místní chrám, Vranov jako krásné místo v lesích na sever od Brna v dosahu městské hromadné dopravy je cílem poutníků a turistů celoročně. I ti, kteří sem třeba zprvu přicházejí jen na výlet do přírody, mohou na promodlených a prastarou zbožnou tradicí posvěcených místech začít prožívat duchovní zkušenosti.
Není přitom podstatné, že 780 let stará událost založení poutního místa není z dnešního hlediska dobře historicky doložená a dala by se označit za pololegendární. Každopádně i dnes inspiruje zbožné poutníky, kteří se na Vranově obracejí k Panně Marii s prosbami o individuální uzdravení i za odvrácení toho, co sužuje celé lidstvo.
V roce 1240 se podle zprávy paulánského řeholníka Františka Talberta, sepsané ovšem až o více než čtyři století později, „Nejsvětější Panna zjevila jakémusi šlechtici Vilémovi, který byl nejvyšším maršálkem království moravského. Již dlouho trpěl slepotou a péčí lékařů nemohl být uzdraven. Řekla mu: ,Chceš být zdráv?‘ Na to on: ,Kdo jsi, že se mnou mluvíš?‘ Na to ona: ,Já jsem ta, která nepoznala hříchu, a proto dohlíží na duše křesťanů.‘ A on: ,Ó matko milostiplná, uč mě láskou k tobě kráse lásky a respektu před tvým Synem. Uč mne myslí, která je pro mne zrakem darovaným tvým Synem, poznávat, co je správné a svaté a s doufáním v pomoc uchovávat si v něm naději.‘ A ona: ,Pokusíš se vystavět na Vranově kostel ke cti a slávě Krista, mého Syna.‘ On to hned s důvěrou slíbil a pospíchal splnit. Sehnal dřevo potřebné na stavbu a uložil ho na vrcholku zmíněné vesničky naproti, než měl stát kostel. Následující noci však bylo dřevo zázrakem přemístěno na místo mezi ty duby. Ihned poté, co byl postaven základ dřevěného kostela, se tomuto muži plně navrátil zrak. Toto se stalo v neděli, v den Vtělení, Léta Páně 1240. A od té doby se mnohým, stíhaným neštěstím, úzkostmi a nemocemi dostalo prostřednictvím nejslavnější Panny plné útěchy a stále se jí dostává.“
Není důvod pochybovat o tom, že již ve třináctém století ve Vranově skutečně stál poutní mariánský kostel, i když nejstarší pramenná zmínka o jeho existenci je až z roku 1363, kdy se tento kostel uvádí jako farní. V roce 1562 je dokonce doložena existence dvou vranovských kostelů, jednoho farního a druhého mariánského. Mariánské poutě na Vranov nikdy nepřestaly, i když se v předbělohorském období farnost na čas ocitla v rukou protestantských duchovních správců.
Začátek nejslavnějšího období Vranova je spojen s Maximiliánem knížetem z Liechtensteinu, který byl bratrem pobělohorského českého místokrále Karla z Liechtensteinu. Ten se oženil s majitelkou vranovského panství Kateřinou, pocházející z rodu pánů z Boskovic, a pustil se s ní do přestavby poutního místa. Nechali zbořit dosavadní stavby a postavit unikátní raně barokní chrám z let 1622–1624, tedy z období, kdy byla jinak v našich zemích stavební činnost výjimečná. Nový poutní kostel Narození Panny Marie se stal také místem pohřbívání Liechtensteinů. Ve spojení s ním vznikl i klášter, do kterého zakladatelé roku 1633 povolali z Francie mnichy řádu Nejmenších bratří, založených sv. Františkem z Pauly a po něm nazývaných paulány.
Za švédských válek byl chrám a klášter vypálen (nynější chrámová loď a hlavní oltář pocházejí z roku 1739). Zachránit se však podařilo sošku Panny Marie Vranovské, ukrytou roku 1645 před Švédy na nedalekém Novém Hradě a posléze vrácenou na Vranov. Tato mariánská soška, později dekorovaná Zlatým rounem, darem Lichtensteinů, s korunkou symbolizující zázraky a měnícími se pláštíky, je prací dnes neznámého francouzského řezbáře z doby kolem roku 1500 a byla zřejmě přinesena paulánskými mnichy z jejich domovské Francie.
Nejznámějším mnichem vranovského kláštera doby před zrušením řádu paulánů za Josefa II. se stal slavista a představitel první generace národního obrození P. Václav Fortunát Durych. Roku 1784 však byl vranovský klášter zrušen a z větší části pobořen.
Od roku 1820 existuje pod poutním chrámem liechtensteinská krypta vybudovaná v empírovém slohu, v níž byla až do roku 1938 pochovávána všechna vládnoucí knížata z tohoto rodu. Dnešní Lichtenštejnsko je tak jedinou zemí v Evropě, jejíž panovníci jsou pochováni na území jiného státu. V tomto ohledu představuje smutnou kapitolu konfiskace provedená roku 1945 československým státem pod záminkou označení Lichtenštejnů za Němce, po níž hrobka začala chátrat (rod ji nechal na své náklady zrekonstruovat – i když není jeho majetkem – v letech 2012–2015).
Tradice vranovských poutí pokračovala i po vyhnání paulánů a až na omezení spojená s dobou komunismu zůstala stále silná. Od devatenáctého století se však měnilo sociální složení poutníků, mezi nimiž začalo namísto šlechty, měšťanstva a inteligence převažovat venkovské obyvatelstvo a chudí lidé.
Po pádu komunismu se na Vranov roku 1992 vrátili bratři pauláni. Došlo ke znovudostavění kláštera a k obnově slávy Vranova jako poutního místa. Výraznou, ale zároveň i spornou postavou jeho polistopadových dějin se stal paulán P. František Holeček, známý církevní historik a významný představitel ekumenických aktivit, kterého však nakonec dostihla jeho dávná minulost agenta Státní bezpečnosti.
Pauláni vybudovali na Vranově Duchovní centrum jako místo modliteb, setkání, duchovních obnov a dalších aktivit. V době vypuknutí letošní pandemie Nejmenší bratři na jeho internetových stránkách dc-vranov.cz vyzvali k hledání přímluvy Královny Vranovské, Matky zdraví a naděje, přičemž mj. napsali:
„Letošní rok 2020 nabral ve světě mimořádných událostí a směru v úsilí spojit se globálně v boji se zlou nákazou a v hledání léku, který by pomohl zachránit životy lidí a ochránit jejich zdraví. V tomto kritickém a důležitém okamžiku pro lidstvo – jež dostává šanci k prohlédnutí a milost k obrácení, k přehodnocení toho, co lidé považovali v životě za důležité, v hledání smyslu života, posily, útěchy v pozemském putování –, jsme vybízeni obrátit se k té, kterou nám v nejrozhodnější chvíli na kříži svěřil Boží Syn, Ježíš – svou Matku, Marii. Ona nám přichází na pomoc…“
66.JPG){kind=link}