Letošek je rokem 300. výročí poutního místa Zelená hora u Žďáru nad Sázavou. S jeho zrodem sice bývá spojován i rok 1719, dne 16. května 1720 – v den sv. Jana Nepomuckého – však byl každopádně položen základní kámen tomuto světci zasvěceného poutního kostela. Ten byl budován na travnatém vršku, který tehdejší opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora podle vrchu u Nepomuka, ze kterého pocházel svatý Jan i první žďárští mniši.
Chrám na Zelené hoře, jehož projekt podle zadání opata Vejmluvy zpracoval slavný architekt Jan Blažej Santini-Eichl, představuje tak fantastické dílo českého (přesněji řečeno moravského) baroka, že je nemohli zavrhnout ani autoři s protikatolickým pohledem na české dějiny. Z jejich pohledu však vzniklo ve spojení s kanonizací tzv. světce temna, za kterého byl od vydání Jiráskova Temna označován Jan Nepomucký. K Janovu svatořečení ovšem došlo až v roce 1729, zatímco zelenohorský kostel byl hotov už o sedm let dříve.
Dnešní poutníci toužící porozumět geniu loci Zelené hory na ni nepřicházejí s Temnem, ale spíš s díly vyjadřujícími porozumění pro barokní touhu po spojení konečné lidské lásky s nekonečnou láskou Boží (třeba s Durychovými Služebníky neužitečnými). Santiniho stavby ovšem nelze spojovat jen s dobou baroka a tzv. protireformace už proto, že tento architekt, označovaný za představitele české barokní gotiky, organicky navazoval i na gotické náboženské umění dávných dob předreformačních.
Zelenohorský kostel je postaven ve tvaru pěticípé hvězdy, mezi jejímiž cípy prostupuje pět oválných kaplí. Mezi nimi je dále vloženo pět apsid. Tato číselná symbolika odkazuje k pěti ranám Krista na kříži, pěti hvězdám ve svatozáři mučedníka Jana Nepomuckého, pěti písmenům V ve jménu Václava Vejmluvy (Wejmlvwa) i pěti stoletím, před nimiž přišli cisterciáci z Nepomuku do Žďáru. Ke stavbě přiléhá hřbitov obklopený ambitem ve tvaru deseticípé hvězdy, přičemž její spojení s pěticípou hvězdou kostela symbolizuje konjunkci sv. Jana s P. Marií, svazek nové nepomucenské studnice se starou žďárskou studnicí spojenou s mariánským pramenem, podle níž se žďárský klášter už v době svého vzniku ve třináctém století nazýval Fons Beatae Mariae Virginis (Pramen blahoslavené Panny Marie).
Podobně jako jiná barokní poutní místa byl i Žďár postižen v době osvícenství, kdy v roce 1784 došlo k likvidaci žďárského kláštera a poutní kostel byl navíc postižen požárem, který zcela zničil jeho střechu. O jeho záchranu se zasloužil nejprve cisterciák zrušeného kláštera a žďárský kaplan Bonifác Procházka a pak obrozenecký kněz Matěj Sychra, jenž dal koncem dvacátých let poutní areál zastřešit. Nebýt těchto i dalších žďárských nadšenců, státní orgány by chrám nechaly strhnout. Průvody zbožných poutníků z blízkého i vzdáleného okolí sem ale ve spojení se svátkem svatého Jana nepřestaly směřovat nikdy. V polovině devatenáctého století však byla Zelená hora zalesněna, což narušilo Santinim zamýšlený ráz poutního místa. K odlesnění okolí kostela mohlo dojít až v letech 2006–2007.
V době komunistického režimu došlo ke znárodnění areálu poutního kostela a k jeho celkové devastaci. Naléhavě nutné opravy začaly až po roce 1989 a byly komplikovány absencí snahy Památkového úřadu o spolupráci se žďárskou farností. Kostel byl dál ponížován do role pouhé historické památky spíše než místa živé víry. Jeho zapsání do seznamu Světových kulturních památek UNESCO z roku 1994 jen ještě více oslabilo ochotu státu k jeho restituci. Teprve roku 2014 byl celý areál konečně vrácen církvi. Jeho rekonstrukce pokračuje dodnes.
Až v posledních letech mohou být i výklady podávané návštěvníkům chrámu spojeny nikoliv jen s kunsthistorií, ale i s přibližováním duchovního významu poutního místa, kostela, sv. Jana apod. K Janu Nepomuckému v interiéru odkazují například řezby pěti andělů na hlavním oltáři, z nichž tři nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou pěti hvězdami, na níž stojí plastika svatého Jana. Ten také do počtu pěti doplňuje sochy čtyř evangelistů.
Třeba se aspoň někteří z návštěvníků Zelené hory ve vztahu k symbolice čísla pět zamyslí i nad podstatou křesťanské víry. Jejím nejstarším symbolickým vyznáním byla ryba, v podobě řeckého slova ichthys obsahující počáteční písmena pěti slov: Iésus Christos Theú Hyos Sóter (Ježíš Kristus Syn Boží Spasitel).
