Magazín Christianity Today nyní publikuje sérii textů věnovaných Starému zákonu a jeho významu pro život křesťana. Článek baptistické teoložky a významné autorky duchovní literatury Ruth Haley Bartonové z 22. června 2020 byl zaměřen především na Žalmy. Bartonová v něm velmi osobním a živým způsobem zmiňovala zkušenost se Žalmy na své vlastní cestě hledání a rozvíjení vztahu s Bohem – zkušenost, o níž by mohl podobně mluvit i bezpočet jiných křesťanů či židů.
Název Žalmů je odvozen od řeckého psallein (brnkat, drnkat, hrát na strunný nástroj, zpívat chvalozpěv). Jedná se o sbírku písní, jejichž velká část je připisována králi Davidovi. Ten je ve Starém zákoně i na mnoha svých vyobrazeních ukazován jako hudebník hrající a zpívající své žalmy.
David byl však především velkým modlitebníkem, obracejícím se k Bohu ve všech situacích, které prožíval. Žalmy nabízejí vzory modliteb v každé potřebě lidského života, v každé radosti i v každé tísni, a to dnešním lidem stejně jako lidem žijícím před třemi tisíciletími. Ruth Bartonová svou fascinaci Starým zákonem popisuje takto:
„Ohromující pro mne byly především Žalmy. Byly plné téhož řádění emocí, jaké jsem prožívala jako adolescentka: hněvu a smutku, osamělosti a otázek, touhy a vášně, uctívání a bázně. Když jsem se ponořila do Žalmů, pociťovala jsem porozumění a útěchu – jako kdyby mě někdo opravdu dostal. Když jsem četla Davidova vyznání viny nebo jeho zuřivé kletby proti jeho nepřátelům, věděla jsem, že neexistuje nic, co bych nemohla zmínit v Boží přítomnosti. Nic v ní nebylo vyloučeno. Pro vášnivou, melancholickou mladou dívku a dítě z nábožensky konzervativní rodiny pastora to nebyla malá věc! Žalmy mi daly prostor, ve kterém jsem mohla být a dýchat; milovala jsem Boha pro to, co jsem tam s Bohem zakoušela. […] Davidova poetická chvála Boha a jeho intenzivní zápas s Ním, obsažený v písních, básních a psaných modlitbách, člověku ukazují spíše než říkají, co znamená být ve vztahu k Bohu poctivý, a naznačují, že Bůh to může přijmout.“
Žalmy by se daly označit za svědectví toho, že u modliteb není podstatné, aby byly „zbožné“, ale to, aby byly opravdové. Nejde v nich o vyjadřování něčeho, co neprožíváme, ale naopak o vylévání si duše před Bohem, s Nímž můžeme a máme navázat rozhovor právě i ve chvílích, v nichž se vůbec necítíme zbožně a povzneseně.
Jsou aktuální i v letošním roce, poznamenaném pandemií a řadou dalších zkoušek a pohrom. Žalmy mohou přijít obzvlášť vhod právě všem, kdo touží po Boží odpovědi ve chvílích jako jsou tyto. Ve většině žalmických modliteb jsou přítomné nářky lidí vyčerpaných a zděšených, kteří křičí k Hospodinu z hlubin svého utrpení. Boží odpověď na jejich nářky zpravidla přichází, ovšem ne tak, jak si to oni představují, a ani ne vždy nutně v rámci tohoto života. Ostatně i sám Ježíš se v agónii na kříži modlil známá slova „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“.
Skupině Oboroh, která se u nás specializuje na zhudebňování žaltáře, právě tato slova posloužila jako refrén Žalmu 22. Písničkář Svatopluk Karásek, který Žalmy s Oborohem zpíval i ve vězeních, říká, že právě tam, mezi vězni odsouzenými třeba i na doživotí, dostávaly Žalmy hlubokou dimenzi.
Známé jsou i žalmické skladby mnoha jiných umělců včetně Karla Kryla u nás či Leonarda Cohena nebo Bona z U2 ve světě. Dal by uvést i bezpočet dalších jmen. Snad jen s Karlem Gottem by si asi Žalmy spojoval jen málokdo. I on však může být označen za jednoho ze svědků skutečnosti, že Žalmy mohou dostat hlubokou dimenzi zvláště ve chvílích pro člověka nejtěžších a nejpodstatnějších. Při loňském rozloučení s tímto zpěvákem četl Gottův ošetřující lékař jeden ze Žalmů, který uvedl těmito slovy:
„V posledních týdnech a dnech jste mě prosil, abych vám četl z Bible, zejména žalmy. A byl jsem požádán, abych také dnes pro vás jeden z nich přečetl. Budu číst z žalmu 139. Pro předního zpěváka, Davidův žalm…“
Je známo, že Žalmy si jako svou poslední četbu nechal na zdi své cely napsat umírající svatý Augustin. Žaltář však není jen pro světce, ale opravdu pro každého…
