Podle zprávy zveřejněné na webu hnutí Comunione e Liberazione cz.clonline.org se ve dnech 11.–13. září 2020 uskuteční tradiční pouť do Číhoště, každoročně pořádaná v době kolem svátku Povýšení svatého kříže. Trasa pouti vede krajinou Českomoravské vysočiny od želivského kláštera, kde byl v padesátých letech internační tábor pro kněze a řeholníky, po stopách umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara do míst, kde se na počátku komunistické hrůzovlády odehrála tajemná událost spojená s pohybem kříže v číhošťském kostele.
Číhošť na Havlíčkobrodsku byla v roce 2004 odborníky po složitých matematických výpočtech označena za zeměpisný střed České republiky. I když snad není jediným možným kandidátem na roli přesného zeměpisného středu našeho státu, rozhodně je jedinou obcí označitelnou za střed nejen geografický, ale i duchovní, Právě díky příběhu otce Toufara totiž stojí ve středu pozornosti při připomínání novodobých duchovních dějin naší země, jejichž nanejvýš symbolickým místem se stala.
Datem, které vzhledem k množství odborné i krásné literatury k danému tématu už nikdy nemůže upadnout v zapomnění, je 11. prosinec 1949. V tento den, asi o půl desáté dopoledne, stál velmi oblíbený číhošťský farář Josef Toufar (1902–1950), oddaný Kristu a církvi a současně v místě svého působení pomáhající všem bez rozdílu vyznání, v kostele Nanebevzetí Panny Marie na kazatelně. Pronesl z ní slova: „Hle, uprostřed tu stojí, kterého vy neznáte, zde ve svatostánku na vás čeká a tluče srdce Spasitelovo.“ Ve chvíli, kdy ukázal k oltáři, na jehož vrcholu byl asi půlmetrový kříž, se tento kříž pohnul a později zůstal trvale vychýlený.
Samotný Toufar pohyb kříže neviděl, očitými svědky však bylo devatenáct lidí přítomných v kostele, mezi nimiž nechyběli ani členové KSČ. Poté, co o události vydali svědectví, začali do Číhoště přijíždět poutníci. K dalším pohybům kříže pak došlo ještě 25. prosince 1949 a 8. ledna 1950. Zástupů přicházejících do kostela stále přibývalo, i když ani otec Toufar, ani nikdo jiný z církevních činitelů poutníky do Číhoště nezval. Všem byla zřejmá tehdejší situace, v níž ateistická státní moc připravovala velké protikatolické represálie, a nikdo nemohl mít ani pomyšlení na nějaký triumfalismus. Papežský nuncius Ottavio de Liva (brzy na to komunisty vypovězený z ČSR) dokonce Toufarovi doporučil, aby nechal křížek přibít či přišroubovat. To však již do Číhošti dorazila Státní bezpečnost, která 25. ledna otce Toufara zatkla. Od té doby jej už nikdy nikdo z jeho blízkých neviděl.
Po mnoho dní byl podrobován výslechům za použití nelidského mučení, kterým nakonec estébáci v čele s Toufarovým hlavním trýznitelem Ladislavem Máchou získali zcela lživé protokoly o jeho údajném homosexuálním zneužívání dětí a o tom, že domnělý zázrak sám zinscenoval za použití technického mechanismu. Tento údajný mechanismus byl po roce 1989 jednoznačně shledán nemožným a neuskutečnitelným. Právě tak se ale nepodařilo ničím doložit ani tezi, že falešný zázrak zinscenovala samotná Státní bezpečnost, aby z něj mohla obvinit Toufara a získat záminku k pronásledování církve. Číhošťské události dodnes zůstávají a patrně navěky zůstanou tajemstvím. Spisovatel Josef Škvorecký vložil knězi vystupujícímu v jeho románu Mirákl do úst otázku:
„Což jestli Bůh nechtěl tímto zdánlivě nelogickým zázrakem nejenom dát najevo věřícím, že je v tomto světě neustále přítomen, ale také naznačit těm šťastným, kteří se účastnili mše svaté, že si vyvolil jejich duchovního pastýře Josefa, aby se mu dostalo nejvyššího vyznamenání, v jaké křesťan smí doufat – smrti pro víru?“
Právě mučednictví číhošťského faráře, který se po výsleších na Státní bezpečnosti stal skutečným mužem bolesti, na jehož těle už nebylo jediné zdravé místo, je mimo jakoukoliv pochybnost. Otec Toufar zemřel krátce poté, co byl 25. února 1950 – symbolicky v den výročí komunistického převratu – v beznadějném stavu převezen do sanatoria.
Po pádu komunistického režimu byl v roce 1990 u číhošťského kostela odhalen Toufarův pomník. Roku 2013 byl zahájen Toufarův beatifikační proces. Následujícího roku český stát ocenil Josefa Toufara medailí Za zásluhy I. stupně. Toufarovy ostatky byly exhumovány z hromadného hrobu a roku 2015 během slavnostní mše, na niž přijely tisíce lidí, uloženy v kostele. Číhošť se definitivně stala poutním místem, jehož význam po očekávaném blahořečení otce Toufara nepochybně dále vzroste.
