21. srpen – výroční den zahájení více než dvacetileté sovětské okupace Československa z roku 1968 – je v povědomí našeho národa trvale spojen s básníkem a zpěvákem Karlem Krylem a se slovy jeho nejslavnější písně: „Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka!“ Ředitel Radia Proglas otec Martin Holík při mši za oběti srpnové invaze k jejímu padesátému výročí o písni „Bratříčku, zavírej vrátka“ řekl: „Vnímám ji jako žalozpěv, který praktikovali Izraelité jako reakci na situaci, kterou nešlo změnit; zpěv nesl naději.“
Karel Kryl (1944–1994) byl opravdu pěvcem téměř biblických rozměrů, a to ne jen v tomto přeneseném smyslu, ale i ve smyslu trvalé přítomnosti světa Bible v jeho písních. Vše by se ovšem dalo popsat i tak, že v Krylově tvorbě je stále přítomné odkazování ke křesťanským hodnotám na straně jedné a ke zkáze způsobované jejich negací na straně druhé.
Výmluvným ztělesněním této skutečnosti je už jeho první hit „Anděl“ z roku 1965. V této písni si vypravěč „z rozmláceného kostela v krabici s kusem mýdla“ přináší domů anděla s polámanými křídly. Jedná se o básnický, ale zároveň i zcela reálný obraz Krylových zkušeností z někdejších Sudet, v nichž byly po vyhnání jejich německého křesťanského obyvatelstva jeho kostely vystaveny devastaci.
Krylovo první album Bratříčku, zavírej vrátka vyšlo teprve v březnu 1969, v době, kdy už byl jeho autor vnímán jako bard okupovaného národa, vyjadřující jeho pocity. Karel Kryl se na něm ovšem nezaměřil jen na prvoplánovitá aktuální sdělení, ale spíš na nadčasová poselství promlouvající řečí křesťanských symbolů.
Za zvláštní pozornost zde stojí „Pieta“, v níž stejně jako v „Andělovi“ vyjádřil zármutek nad počínáním lidí, kterým tyto symboly nic neříkají. V tomto případě použil obrazu vojáků, kteří na pietu „Madony s mrtvým Synem umučeným“ čmárali „pozdravy [prostitutce] Mariettě“, přičemž „zpívali pro pietu kuplety z kabaretu“.
V písni „Salome“ se dokonce Kryl nespokojil jen s využitím novozákonního motivu, ale předložil v ní celistvě biblické vidění světa. Titulní postavu tanečnice, která uchvátila krále Heroda a jako odměnu za svůj tanec si pak vyžádala hlavu Jana Křtitele, lze vnímat jako archetyp padlého člověka, krutého i bezradného, jehož mravní síly nestačí na vyhnutí se zlu, ale jen na bezmocnou lítost po jeho spáchání. V závěru písně Křtitelova uťatá hlava spočívá na míse, zatímco pobledlá Salome usedá v koutku a pláče…
Album Bratříčku, zavírej vrátka se stalo na více než dvacet let nejen první, ale i jedinou deskou Karla Kryla vydanou v Československu. V září 1969, kdy už jeho další vystupování na domácí scéně přestalo být možné, zpěvák odešel do západoněmeckého exilu, kde vzápětí vydal své druhé album Rakovina. K jeho nejznámějším skladbám patří píseň „Bratři“, představující protějšek „Bratříčka“. Ve středu jejího textu stojí biblický odkaz k bratrovrahu Kainovi a charakteristika sovětských vojáků jako našich „bratrů z krve Kainovy“.
Z Krylovy třetí desky Maškary z roku 1970 už svým názvem odkazuje ke křesťanské víře píseň „Srdce a kříž“, která začíná slovy: „Kotvu mi dala a srdce a kříž, že prý mě ochrání, až budu v poli…“ Zde se jedná o odkaz k symbolům tří božských ctností – víry (kříž), naděje (kotva) a lásky (srdce).
Po vydání Maškar začal Kryl dokonce skládat katolickou mši, kterou však podle svých slov nikdy nedopsal, protože „nebyla asi dost pokorná“. Vznikly však čtyři nové biblické písně, vydané roku 1974 na EP desce Carmina resurrectionis (Písně vzkříšení). Jedna z nich, „Děkuji“, je modlitbou vyjadřující vděčnost vůči Spasiteli („Beránku, děkuji, marně jsi neumíral“). Další dvě – „Jidáš“ a „Zapření Petrovo“ – využívají motivu Jidášovy zrady a Petrova zapření Krista k drastickému vykreslení situace v normalizačním Československu, kde „zapíráme už jen tak, ze zvyku“ a kde mnozí zradili vše, čemu kdy věřili, dokonce i bez toho, že by měli Jidášovy výčitky svědomí.
Čtvrtá píseň, „Žalm 71.“ (číslovka v názvu odpovídá roku jejího napsání), podobně jako kdysi „Salome“ pracuje s tématem prvotního hříchu a jeho důsledků. Součástí jejího poselství je i sdělení, že všechny lidské snahy o sebevykoupení vlastními silami by se daly označit za tragikomedii. Ve světě, který „sám kříž si zhotoví a sám si hřeby ková“, je „nejtěžším zločinem hlásati lásku“. Ustrašená kolaborace s vládnoucí ideologií je opakem ochoty k následování Krista v mučednictví („plačíce pro mladost, jsme staří, bohudíky, řvem Ódu na radost, že nejsme mučedníky“). A přece právě v Kristově kříži je jediná naděje. Básník k ní odkazuje slovy „spočinem bez hněvu přirostlí ke dřevu“.
Krylův zpovědník, opat Anastáz Opasek, ve kterém básník v německém exilu nalezl otcovského přítele, o dvacet let později na Krylově pohřbu řekl, že „Karlovy písně z desky Carmina resurrectionis stačí k tomu, aby stanul před tváří Krista“.
Mnoho duchovních motivů obsahovalo i Krylovo album Plaváček z roku 1983. Již v názvu jeho titulní skladby se objevuje odkaz k Mojžíšovi, který byl po svém narození v době egyptským faraonem nařízeného vraždění židovských chlapců puštěn jako „plaváček“ v košíku po Nilu. Nadčasový biblický obraz egyptského zajetí Židů se v písni samozřejmě prolíná s aktuálním obrazem Sověty okupovaného a násilí vystaveného Československa.
Deska Plaváček dále obsahovala i dvě vánoční skladby. V písni „Gloria“ básník postavil do kontrastu svět plný válek a násilí a „tichou noc svatou“ spojenou s očekáváním narození Krista a nadějí na mesiánské království míru. V písni „Ve jménu humanity“ (alternativním názvem „Varhany v Olivě“), inspirované bouřemi v Polsku po předvánočním zdražení potravin, pak Kryl zpíval: „Od varhan v Olivě ticho se dívá, už pastýři Ježíše přivítali, koledy hladem ti žaludek zpívá a v refrénu zahrají samopaly.“
Nahrávky z posledního období Krylova života a díla, vydávané už zase v Československu po roce 1989, již nejsou tak duchovně bohaté jako exilová alba, i když biblická symbolika nechybí ani v nich. Karel Kryl byl z polistopadových poměrů rozčarován a spíše než překonání komunistického marasmu v nich spatřoval jen novou podobu negace křesťanské kultury.
Výmluvně se vyjádřil například ve skladbě „Babylon“ z alba Monology z roku 1992. V této písni, která vyjadřuje zklamání z postkomunistické konzumní společnosti znovu zrazující duchovní a mravní hodnoty, Babylon na první pohled představuje jen pojmenování Prahy zaplavené turisty a komercí. Lze jej však chápat i jako odkaz k babylonskému zajetí Židů v podobném smyslu, v jakém byl kdysi „Plaváček“ odkazem k egyptskému zajetí. Kryl může být opravdu vnímán jako autor žalozpěvů, pozvedající s vášní připomínající biblické horlitele svůj hlas nejen proti temnotám přicházejícím zvenčí, ale i proti těm, které jsou spojeny s naším vlastním selháváním.
