Dne 30. června 2020 byla na stránkách The Minimise Project zveřejněna smutná bilance potratů v Irsku v roce 2019, prvním roce po referendu, v němž Irové rozhodli o zrušení ochrany práva nenarozených dětí na život, do té doby zakotvené v osmém dodatku k irské ústavě. Tato bilance vyvolává či prohlubuje smutek bezpočtu křesťanů nejen nad osudem 6.666 loni v Irsku usmrcených počatých dětí, ale i nad postojem nejslavnější irské hudební skupiny U2, která před referendem mj. na svém oficiálním Twitteru zveřejnila výzvu „Repeal the 8th“ (Zrušte osmý). U2 je přitom kapela, která v minulosti složila mnoho krásných písní odkazujících ke Kristu.
V době svého vzniku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let měla tato skupina výrazně křesťanský ráz. Jen baskytarista Adam Clayton v ní nebyl praktikujícím věřícím, zatímco ostatní tři členové (zpěvák a textař Bono, kytarista The Edge a bubeník Larry Mullen) byli zapálenými křesťany, prožívajícími svou víru mj. ve společenství Shalom (se kterým se ovšem později rozešli a začali ztrácet i zakotvenost ve společenství církve).
Písně z alba October (1981) výslovně vyznávaly hlavní články víry v Krista, počínaje Jeho vykupitelskou smrtí na Golgotě a konče Jeho druhým příchodem na konci dějin. Také další vynikající alba irských rockerů z osmdesátých let včetně legendární desky The Joshua Tree (1987) obsahovaly umělecky i nábožensky silné výzvy k hledání Krista a explicitní modlitby. Srdce křesťanských fanoušků kapely mohla zaplesat ještě i nad albem All That You Can’t Leave Behind (2000), rovněž výslovně odkazujícím k Bibli a vyjadřujícím touhu po Bohu.
Už od vydání desky Achtung Baby (1991) se nicméně cesta kapely stávala nejednoznačnou a jakoby balancující na ostří nože mezi křesťanskou vírou a postavením U2 jako skupiny těšící se obrovské popularitě v „sekulárním“ světě popové kultury. Dosavadní jedinečnost kapely schopné dávat své mimořádné hudební kvality do služeb průlomu evangelia do tohoto světa se začala poněkud vytrácet a její odlišnost od většinové společnosti zmenšovat.
Nakonec přišla dvě pro ortodoxně křesťanské příznivce U2 bolestná překvapení v podobě postojů U2 v irských referendech. Skupina nejprve v roce 2015 podpořila „manželství homosexuálů“ a poté v roce 2018 i legalizaci potratů. Zejména tento její postoj byl pro mnoho dlouholetých fanoušků kapely šokující, protože frontman Bono byl dlouhodobě znám i jako aktivista ujímající se práv dětí a obecně práv těch nejslabších a nejohroženějších. Referendum, v němž se dvě třetiny voličů vyslovily pro legalizaci potratů, přitom představovalo pošlapání těchto práv.
I když obhájci zrušení osmého dodatku k ústavě argumentovali tím, že jen odpadnou nelegální potraty a celkový počet potratů nevzroste, opak je pravdou. Za rok 2019 bylo vedle až symbolicky působícího počtu 6.666 obětí umělého potratu v Irsku vykonáno i dalších 375 potratů dětí irských žen v Anglii a Walesu, z čehož vychází průměr skoro dvaceti potratů denně, zatímco v době jejich nelegálnosti šlo denně asi o dvanáct potratů spáchaných v zahraničí či potratovými pilulkami.
Řada někdejších stoupenců zrušení osmého dodatku po publikování těchto čísel svou podporu odvolala, o U2 to však známo není. Tradičně křesťanští příznivci populární hudby musejí tuto skupinu vnímat jako rozporuplnou, i když jistě i nadále mohou hledat v písních U2 inspiraci ve vztahu k víře v Krista a těšit se z některých umělecky krásných způsobů jejího vyjádření. Inspiraci k důslednému prožívání této víry je však třeba hledat ne ve světě populární hudby, ale v církvi.
