Mariánské poutní místo Neratov v Orlických horách je v naší zemi jedním z nejsilnějších znamení naděje. Od dob baroka na ně zeširoka daleka proudily zástupy zbožných poutníků, aby pak v bezbožném dvacátém století jen zázrakem uniklo úplné zkáze – a po roce 1989 začalo vstávat z mrtvých…
Neratov, původním názvem Bärnwald, je pohraniční ves ležící dnes na česko-polském pomezí. Již v polovině šestnáctého století je zde doložen první dřevěný kostelík, postavený německými skláři. Poutním místem se vesnice stala o sto let později, kdy byla podle snu faráře v nedaleké Rokytnici v Orlických horách (Rokitnitz im Adlergebirge) vyřezána milostná soška Panny Marie, 15. srpna 1661 v procesí přenesená z Rokytnice do Neratova. Z téhož roku pochází i zpráva o uzdravení jedné rokytnické ženy a počátku putování lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí za soškou a uzdravujícím pramenem vody.
V letech 1723–1733 byl v Neratově postaven monumenální barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, navržený nebo přinejmenším stylově ovlivněný italským architektem Giovannim Battistou Alliprandim. V době jeho největší slávy sem mířili poutníci i z Prahy, Vratislavi či Vídně.
Zatímco katolická víra mohla poutníky z různých národů spojovat, nenávistné nacionální ideologie, z nichž povstal nejprve nacismus a pak poválečný odsun českých Němců znamenající i faktický zánik Bärnwaldu, přinesly opak. Na konci druhé světové války navíc stihla pohroma nejen německé obyvatele dosavadního poutního místa, ale i chrám, kterým bylo po staletí proslulé.
Po sovětských „osvoboditelích“ zůstala v Bärnwaldu-Neratově památka v podobě důsledků požáru, který 10. května 1945 způsobili střelbou na kostel z pancéřových pěstí. Střela zasáhla sanktusníkovou věžičku a od ní chytly střechy a dřevěná schodiště ve věžích.
Silné cihlové klenby sice tenkrát zabránily rozšíření požáru do interiéru kostela, ale v šedesátých letech vzaly i ony za své. Poškozená střecha bez péče, která za komunistického režimu nebyla možná, nevydržela a zřítila se. I když duchovní správci a věřící dvakrát shromáždili prostředky na záchranu chrámu, komunisté nic takového nedovolili a roku 1973 naopak vydali demoliční příkaz. K definitivní likvidaci kostela nakonec nedošlo jen kvůli nedostatku financí, které se režimu na odstranění chrámu v místě tak jako tak opuštěném nechtělo vynakládat. Na sklonku doby komunismu z něj nicméně zůstaly jen obvodové zdi a vnitřek zavalený sutinami.
V této situaci vstoupil do dějin Neratova otec Josef Suchár (*1958), kněz podzemní církve vysvěcený tajným biskupem Stanislavem Krátkým. Nechal se inspirovat slavným příběhem sv. Františka, jenž slíbil opravit zřícený kostel sv. Damiána nedaleko Assisi, a v roce 1987 při modlitbě v mystickém prostoru neratovského kostela s nebem místo střechy nad hlavou Bohu slíbil, že v případě změny poměrů v republice učiní vše pro to, aby se zde mohly zase sloužit mše svaté.
Po pádu komunismu se P. Suchár stal „oficiálním“ knězem královéhradecké diecéze, do jehož farnosti patřil i Neratov. I když jen odklidit z kostela sutiny bylo krajně náročné, skupině nadšenců kolem otce Suchára se tyto i další úkoly postupně dařilo plnit. Roku 1992 bylo založeno Sdružení Neratov, které si dalo za cíl nejen obnovu kostela, ale i obnovu opuštěné vesnice. Do Neratova začali přicházet noví obyvatelé, aby vytvořili komunitu pomáhající potřebným a nabízející místo k životu i práci lidem s postižením. Spojení poutního místa s uzdravováním se podařilo nově naplnit také dílem smíření mezi Čechy a Němci, kteří stejně jako Poláci začali přijíždějí na obnovené neratovské poutě.
Dodnes pokračující rekonstrukce kostela musela v devadesátých letech vyřešit především základní otázku obnovy či neobnovy jeho střechy. Nakonec bylo rozhodnuto střechu obnovit s tím, že mystický ráz propojení kostela s nebem a světlem zůstane zachován její průhledností. Skleněný průhled střechou chrámu je navíc ve tvaru kříže na znamení toho, že světlo Boží milosti přichází skrze Kristův kříž.
Michal Horáček, kandidát na úřad prezidenta republiky z roku 2018, ve vztahu k Neratovu vyzýval: „Když se tam zastavíte, ucítíte spojení země a nebe tak silně, že na to nezapomenete. Prosím vás, vezměte své děti a jeďte tam. Uvidíte Zázrak nad Čechami.“
