I když některé nábožensky zabarvené výroky ministerského předsedy Andreje Babiše budí pozornost veřejnosti už dlouho, povaha jeho religiozity a premiérova víra či nevíra v Boha zůstávala donedávna nejasná. Nyní se však již Babiš jednoznačně zařadil k té části české společnosti, která vyznává náboženství bez Boha.
V rozhovoru publikovaném na idnes.cz dne 9. července 2020 byl premiér dotázán na své „astrologické“ výroky, které v poslední době pronášel ve svém týdenním přehledu „Čau lidi“, kde například ve spojení s letním slunovratem hovořil o vzkazech „matky Země a otce Slunce“. Na slova novináře, podle nichž tento výrok nepůsobil příliš příčetně, Babiš odpověděl:
„Proč? Vy jste si nikdy nedělal horoskop podle místa, data a hodiny narození? Zkrátka byl slunovrat, mně to řekla jedna známá. Já se o to zajímám už dlouho. A co je na tom? Máme lidi, kteří jsou věřící, věří v Pána Boha. Já v Pána Boha nevěřím, ale věřím na nějakou energii, věřím možná na vesmír, na některé věci, které bych možná ani neuměl pořádně vysvětlit.“
Není sporu o tom, že tyto a podobné výroky Andreje Babiše by mohlo podepsat i mnoho jiných obyvatel České republiky. Její náboženská mapa je obtížně popsatelná, jisté však je, že v posledních desetiletích dramaticky ubývá Čechů hlásících se ke křesťanské víře, což je na druhé straně doprovázeno i úbytkem lidí vyznávajících kdysi tolik oblíbený rozumářský ateismus. Nejčastější vírou Čechů je dnes bezesporu „neviditelné náboženství“, jehož obsah jeho vyznavači nedokáží jednoznačně vysvětlit či popsat.
Počet takto nedefinovatelně věřících lidí je samozřejmě nemožné vyčíslit, jisté však je, že v Česku přesahuje evropský průměr. To je nevyhnutelné už vzhledem ke skutečnosti, že počet praktikujících křesťanů je v naší zemi mimořádně nízký (nedělních bohoslužeb se pravidelně účastní nanejvýš pět procent obyvatelstva). Při výzkumu religiozity v zemích střední a východní Evropy, prováděném roku 2017 prestižní americkou agenturou Pew Research Center, bylo v ČR zjištěno neuvěřitelných 66 % obyvatel vyznávajících nevíru v Boží existenci a ještě větší procento lidí stojících mimo jakékoliv náboženské struktury.
Podle mnoha religionistů a psychologů náboženství (např. Carla Gustava Junga) je náboženství antropologickou konstantou, tedy něčím, co je v lidské psýché vždy nějak přítomné, i když ne vždy vědomě. Odmítnutí víry v Boha nevyhnutelně vede k jiným podobám náboženskosti, které ovšem nejsou spojeny s osobním vztahem k absolutnímu Ty, s mravními imperativy a se zpětnou vazbou ve vztahu k lidskému jednání, ale spíš naopak s tím, že si člověk domnělými poradami s vesmírem, hvězdami apod. potvrzuje to, co touží slyšet. Politikové v zodpovědných funkcích mohou potřebu takovéhoto utvrzení podvědomě pociťovat ještě více než jiní lidé. Pokud však vyznávají náboženství bez Boha, zpravidla to zároveň znamená, že nejsou schopni či ochotni řídit se Božími přikázáními ve věcech typu bezpodmínečného respektu k životu a k lidské důstojnosti (Andrej Babiš je například znám svým podílením se na byznysu s umělým oplodněním).
Prosazovat v těchto věcech křesťanská měřítka je mimořádně obtížné za situace, kdy vnímavost vůči nim chybí nejen většině politiků, ale i většině voličů. Dnešní premiér je nejen nesporným vítězem svobodných parlamentních voleb, ale i člověkem, s jehož náboženským rozpoložením podle všeho souzní větší část společnosti než s křesťanskou vírou. „Okultní“ religiozita spojená s obracením se k hvězdám, astrologům, věštcům, vědmám apod. – tedy věci, které Bible označuje za „smilstvo“ ve smyslu nevěry vůči Hospodinu (viz např. Leviticus 20,6) – se v naší zemi těší mimořádné míře popularity.
Křesťan se s touto religiozitou zaplétat nemůže, musí se však „zaplétat“ se svými bližními, kteří Hospodina neznají a těmto praktikám se oddávají. Je jim dlužen misijní svědectví o Bohu, který je láskou, pravdou i smyslem našich životů a který by mohl uchvátit i jejich srdce, kdyby Ho znali. Zatím by se o nich dalo říci něco podobného jako o antických vyznavačích „neznámého Boha“, kteří podle svatého Pavla Toho, kterého neznali, ve skutečnosti už uctívali (Skutky 17,23). Češi ve své většině neznají Toho, jehož narozeniny každoročně o Vánocích slaví…
