Velehrad na Uherskohradišťsku je už od oslavy 1000. výročí příchodu moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje z roku 1863, organizované známým knězem a buditelem Františkem Sušilem, duchovním centrem Moravy a místem cyrilometodějských poutí. Poutní slavnost se na něm konala i ve spojení se svátkem sv. Cyrila a Metoděje z 5. července 2020, byť za komplikovaných okolností.
Nejvýznamnějšího novodobého hosta Velehrad přivítal v roce 1990, kdy na něj zavítal papež Jan Pavel II. (předtím se v roce 1985 na Velehradě konaly pro pád komunismu významné oslavy výročí sv. Metoděje, jejichž účastníci se dožadovali příjezdu papeže a náboženské svobody a vypískali komunistického ministra kultury). Významnými hosty letošní poutě měli být všichni tři kardinálové pocházející z českých zemí, tedy nejen pražský kardinál Dominik Duka, ale i ze severních Čech pocházející vídeňský kardinál Christoph Schönborg a kardinál českožidovského původu Michael Czerny. K této oslavě univerzality církve a vzájemnosti (slovy kardinála Duky z úvodu jeho velehradské promluvy) „tří národností, které tvoří dějiny naší kultury a duchovního života – Čechů, Němců i Židů“, však mohlo bohužel dojít jen v náznaku – Czerny i Schönborn kvůli epidemii svou cestu do ČR odložili. Pouti letos uškodila i protiepidemická opatření nuceně omezující počet účastníků bohoslužby na maximálně tisíc.
Velehradské Dny lidí dobré vůle ze 4.–5. července 2020 si ale i tak zachovaly ráz působivé slavnosti posilující nejen víru zúčastněných, ale i povědomí o křesťanství a o křesťanských kořenech naší kultury v celé moravské a české společnosti. To je aktuální zejména právě dnes, kdy jsou tyto kořeny na celém Západě často vytěsňovány a potírány. Kardinál Duka ve své velehradské homilii připomněl obě tyto skutečnosti, tedy jak hluboké propojení naší národní i celé západní kultury s křesťanstvím, tak dnešní protikřesťanské excesy typu stržení sochy sv. Junípera Serry, ukazující mj. „na hlubokou neznalost historie o zápasu o lidskou svobodu, o zápasu o zrušení otroctví, které bylo vysloveno již v 16. století španělskými kortesy prohlášením, které začíná slovy [dominikánského teologa a filozofa] Francisca de Vitoria: ‚Žádný člověk se nerodí jako otrok…‘“ Vyzval shromážděné věřící k věrnosti Kristu a vydávání svědectví o Něm a všechny k pravé toleranci, jejímž základem může být (podle Dukou parafrázovaných slov T. G. Masaryka) jen zbožnost, mravnost a úcta k druhému.
