Poté, co pražské zastupitelstvo 23. ledna 2020 přijalo rozhodnutí povolit stavbu repliky zbořeného mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, došlo 4. června k dovršení obnovy sloupu spojenému s umístěním sochy Panny Marie na jeho vrchol. Staroměstské náměstí je ovšem mj. i místem, kde je připomínána pobělohorská poprava sedmadvaceti předáků protihabsburského povstání, a někteří evangelíci vnímají historický odkaz původního mariánského sloupu jako protikladný k pietě spojené s těmito mučedníky. Skupina katolíků toužících po ekumenickém smíření a uzdravení historické paměti proto 10. června 2020 přišla na místo pobělohorských poprav, aby se tam v duchu pokání za hříchy minulosti modlila za jejich oběti.
Staroměstské náměstí nabité symboly a emocemi představuje ztělesnění rozdělené historické paměti Čechů a dávných zranění, která může uzdravit jen Kristus. Kdysi na něm stálo popraviště, na kterém byli popraveni nejen předáci povstaleckých stavů v roce 1621, ale například i představitel radikálního křídla husitů Jan Želivský v roce 1422. Popraviště z náměstí zmizelo právě až ve spojení se vztyčením mariánského sloupu, ke kterému došlo roku 1650 na poděkování za to, že se Praha o dva roky dříve ubránila náporu švédských vojsk. Když se v roce 1915 na náměstí objevila nová dominanta v podobě pomníku Jana Husa, byla záměrně komponována jako horizontála kompozičně doplňující vertikálu mariánského sloupu. Kněz a mariánský ctitel Jan Hus však mohl na Pannu Marii na vrcholu sloupu hledět jen tři roky, protože v době protikatolických vášní po vzniku Československa byly obě stavby postaveny do protikladu a mariánský sloup stržen s nesmyslným zdůvodněním, že oslavoval porážku Čechů v bitvě na Bílé hoře.
Od té doby jsou čeští křesťané i v této věci nešťastně rozděleni, protože velká část protestantů vnímá sloup jako potupení své víry a s jeho obnovou nesouhlasí, zatímco velká část katolíků vnímá někdejší zboření sloupu jako potupení Panny Marie a akt bezbožnosti, jehož symbolické odčinění je v zájmu českého národa. Někteří katolíci ovšem také silně vnímají cítění mnoha svých bratří jiných vyznání a obávají se, že obnovou sloupu bude naopak ztíženo společné vydávání svědectví o Kristu v českém národě.
Do této skupiny patří i Tomáš Hradil, organizátor modlitební akce v místech, kde jsou na Staroměstském náměstí kříži v dlažbě připomínány pobělohorské popravy. Těchto modliteb se zúčastnilo i několik katolických kněží a řeholníků. Hradil podle zprávy portálu Křesťan dnes ze 4. července 2020 řekl, že vnímal bolest protestantů, kteří mariánský sloup vidí jako nové otevírání starých ran, a chtěl vyjádřit upřímnou lítost a touhu po ekumenickém smíření.
Modlitba je jistě tím pravým způsobem, jakým křesťané mohou a musejí o tyto věci usilovat. Uzdravení historické paměti totiž nelze dosáhnout jen čistě lidskými silami. Jak v době 600. výročí Husova upálení krásně konstatoval papež František: „Rány z minulosti musejí být uloženy do Ježíšova Srdce, aby je On mohl zahojit.“
